úvod       aktuality       klub       historie       komentáře      závody       modely       foto-staré       foto-nové      video   


Alfa Romeo "typ 33" se v období 1960 - 1977 vyráběla v několika verzích. V Evropě závodila na okruzích v MS značek, jezdila na klasických silničních tratích, na závodech do vrchu a v USA závodila v sérii CanAm. Auto na závody připravovala firma Autodelta SpA a prodělalo v průběhu své kariéry několik velkých proměn. Pro vytrvalostní závody LeMans se připravovala dlouhá verze "Long Tail", pro silniční okruhy krátká verze "Short Tail". Také soukromé týmy, které auto nasazovaly do závodů, "vylepšovaly" jízdní vlastnosti různými aerodynamickými prvky a tak se auto vyskytovalo v mnoha odlišných variantách. Za volantem typu 33 se také vystřídal velký počet závodníků. Historie Alfy Romeo 33 je tedy obsáhlá a tak následující řádky jsou jen heslovitou zkratkou. Podrobný popis by přesáhl formát této stránky a znalcům se omlouvám za nepřesnosti.


1960 - s návrhem typu "33" se začalo v roce 1960 a první auto s dvoulitrovým čtyřválcem bylo postavené v roce 1965. Továrna předala prototyp na doladění firmě Autodelta, kterou řídil Carlo Chiti. Do auta byl namontován jiný motor, 2 litrový osmiválec s výkonem 270 k. V tomto provedení se vůz zúčastnil s Teodorem Zeccolim na jaře 1967 prvního závodu do vrchu v Belgii, který vyhrál. Prototyp byl také nasazený do MS sportovních aut, ale nebyl příliš úspěšný.

1968 - auto bylo v Autodeltě upravené a vznikla verze označená jako 33/2. Nový typ byl nasazen do MS značek ve vytrvalostních závodech a zúčastňoval se také klasických silničních závodů jako je Targa Florio. V MS značek skončil celkově na třetím místě. Autodelta vyrobila v průběhu roku celkem 28 vozů, potřebných pro homologaci ve skupině "Gr. 4".


1969 - po další velké přestavbě vznikl slavný typ 33/3. Objem motoru se zvětšil na 3 litry, výkon na 400 k a místo trubkového podvozku byl podvozek samonosný (monokok). V MS značek ale neměl nový typ šanci na vítězství proti 5 litrovým motorům Porsche a Ferrari. V celkovém pořadí skončil na 7 místě. Autodelta přišla v tomto roce o špičkového pilota Luciena Bianchiho, který se zabil při tréninku na 24 hodin LeMans. Za zmínku stojí to, že Lucien byl prastrýcem Julese Bianchiho, který smrtelně havaroval v roce 2015 při závodě F1 v Japonsku, kde narazil do vozidla, které odklízelo jiný nabouraný vůz.


1970 - Alfa Romeo 33/3 byla opět nasazena do MS značek a opět neměla velké šance proti 5 litrovým motorům Porsche 917 a Ferarri 512. V roce 1971 byl stav podobný, ale přesto 33/3 dosáhla dílčích úspěchů. Posádka De Adamich, Pescarolo vyhrála celkově 1000 km Brands Hatch a Vaccarella s Hezemansem vyhráli Targu Florio. V MS značek skončila v roce 1971 Alfa celkově na třetím místě. Alfa Romeo 33/3 se také zúčastnila natáčení slavného filmu Steve McQueena "LeMans". Celkově to ale bylo slavné období tohoto typu a všechny modely Slot.it - Alfa Romeo 33/3 jsou z této doby.

V tomto období začala Alfa 33/3 závodit také v USA v CanAm sérii. Pro tyto závody byl sice objem motoru zvětšený na 4 litry, ale proti 1.000 k turbomotorů Porsche a 8 litrovým motorům Chevrolet v McLarenech byl 4 litrový motorek v Alfě příliš slabý. Proto Alfa Romeo dojížděla většinou na konci startovního pole. V roce 1972 skončil Merlin G. Patrick "Scooter" celkově na 19 místě. V roce 1973 byl Milt Minter celkově 12 a v roce 1974 byl Arturo Merzario celkově 20.


1973 - po krátkém "období zmatků" v MS značek připravila Alfa Romeo další verzi typu 33. Byl to typ 33TT12, který byl ve všech směrech jiný a větší. TT v názvu znamená Telaio Tubolare (trubkové šasí), tedy návrat k původnímu řešení a 12 znamená 12ti válcový plochý motor s výkonem 500 k. Také se změnila karoserie, která dostala klínový tvar, nasávací "komín" a zadní křídlo. V prvním roce se víc testovalo, než závodilo. Také v roce 1974 nebyly výsledky slavné, ale v roce 1975 se konečně Alfa Romeo dočkala, vyhrála sedm z osmi závodů a stala se mistrem světa. Zasloužila se o to posádka Arturo Merzario / Jacques Laffite (Mario Andretti), která vyhrála 4x a posádka Derek Bell / Henri Pescarolo, která zvítězila 3x.

1976 - poslední verze Alfy Romeo 33 označená jako typ 33SC12. Z předchozího auta zůstal 12 válcový plochý motor 520 k a podobný tvar karoserie, ale trubkový podvozek předchozího typu byl vyměněn za samonosný. Tento typ vyhrál v roce 1977 znovu MS značek, když s piloty Arturem Merzariem a Vittoriem Brambillou zvítězil ve všech závodech sezóny. Po ukončení závodní kariéry prototypu Alfa Romeo 33 byl její 12 válcový motor použitý ve F1. Nejprve ve stáji Brabham v typu BT45 / 46 a v sezóně 1979 také ve stáji Alfa Romeo F1 v typu 177 F1.


Za volantem Alfy Romeo 33 se vystřídalo mnoho závodníků, např. Teodoro Zeccoli, Nanni Galli, Lucien Bianchi, Toni Hezemans, Nino Vaccarella, Carlo Facetti, Masten Gregory, Andrea De Adamich, Roni Peterson, Henri Pescarolo, Rolf Stommelen, Arturo Merzario, Gijs Van Lennep, Vittorio Brambilla, Derek Bell, Jochen Mass, Jacques Laffite, Jean Pierre Jarier, Piers Courage, Vic Elford, Helmut Marko, Clay Regazzoni, Mario Andretti, Scooter Patrick, Milt Minter,...

Na závěr přidám ještě osobní vzpomínku. Když jsem Alfu 33/3 viděl "na vlastní oči", tak mě nejvíc překvapilo to, jaká je ve skutečnosti maličká. Vypadala spíš jako přerostlé šlapací autíčko, než jako závodní vůz. Ale auto to bylo opravdu krásné. Na posledních archivních fotografiích je dvůr Autodelty s hromádkou "oježděných" dílů typu 33 a výběh pro domácí zvířátka se střechou z karoserií. Co by asi tak dnes dali milovníci veteránů za takovou hromadu "šrotu" :-).

Fanouškům bych doporučit stránky se zajímavými fotkami, které napsal o historii Autodelty Robert Little.
Historie firmy Autodelta



V nabídce Slot.it jsou modely ve třech provedení karoserie. Klasická "placka" ze silničních závodů, model se světlomety z vytrvalostních závodů a model ze závodů CanAm, který má za zadními koly blatníky. Kompletní modely se dodávávají v průhledné výstavní krabičce a také jako "white kit", vhodný pro stavbu odlišné varianty modelu. Modely jsou tradičně dobře zpracované s kvalitně provedenými detaily a perfektním potiskem. Za povšimnutí stojí například věrné provedení ochranného přelepu předních světlometů (foto vpravo dole). Podvozek je vybavený držákem motoru Sidewinder (souběžně se zadní osou). Motor je typ V12/3, čelní převod 32 zubů je plastový s hliníkovou přírubou, mosazný pastorek má 11 zubů. Ostatní rozměry jsou uvedené v tabulce. Na fotografiích je představen model auta z 12ti hodinovky Sebring 1971. Za volantem modelu je T. Hezemans, který se v závodě střídal s N. Vaccarellou, ale závod nedojeli pro poruchu palivového systému.




Model se testoval na 30m dřevěné slabě namazané autodráze. První test se jel s modelem vyndaným z krabičky. Model bez úprav jede velmi dobře, v zatáčkách je stabilní a čas na jedno kolo je 8 vteřin. Pro závody na domácích autodráhách nejsou tedy nutné žádné úpravy. Další test se jel s modelem upraveným pro závody seriálu Slot.it (seriový motor, převod 12/32, vpředu pneu "zero-grip", vzadu "air" disky a pneu F15, dovážení 5+5 gramů). Rychlá a klidná jízda bez kolizí, nejrychlejší kolo za 6,7s. průměrně 6,8s. Model Alfa Romeo jezdí srovnatelné časy jako nejrychlejší typy modelů kategorie Classic. (pro porovnání, model kategorie "Classic" Matra 670 jede kolo za 6,6 sec.)