Hodinovka - 25.2.2017 - Česká Lípa (Z.J.)
V sobotu 25. února se stalo to, co už jsme pokládali za nemožné - uspořádali jsme po 20 letech automodelářský závod. Z části za to může Eva,
která dráhu chtěla na trénování a z části Ing. Karel Musil, který mě přesvědčil, že když už, tak že máme dráhu vybavit "profesionální"
elektronikou a kvalitními zdroji. Jinak by to byla bývala opravdu jen domácí autodráha. A také za to může Tomáš Zedníček, pořadatel
seriálu Slot.it, který posunul začátek letošního seriálu a tak byl volný termín.
Závodníci se začali sjíždět v pátek odpoledne a první přijeli kamarádi ze Slovenska. Tedy "přijeli" není úplně přesné, protože při parkování
museli auto tlačit. Přestala jim fungovat spojka a nemohli řadit rychlosti. Závadu se ale podařilo provizorně odstranit. Myslím, že s velkou
mírou zvědavosti stoupali všichni po mnoha schodech na autodráhu. Podle ohlasů se dá usuzovat, že nebyli zklamaní, což nás samozřejmě potěšilo.
Vzhledem k tomu, že na dráze nejsou žádná záludná místa, začali se v tréninku brzo jezdit rychlé časy. Laco Koterba jel jedno kolo za 6.666 sec.
a Gusto Musl byl jen o chloupek pomalejší. Na konci pátečního tréninku to vypadalo, že klub Revúca bude v sobotu závodit o vítězství.
Ale jak se v sobotu ukázalo, trénink a závod jsou dvě odlišné věci.
V sobotu ráno dorazil zbytek startovního pole a kolem desáté hodiny jsme začali závodit. Hodinovka má (náš) specifický způsob pořádání a tak
jsme museli před startem vysvětlovat, proč není možné vybírat si barvu dráhy a také to, proč startuje jako první nejrychlejší skupina.
Aby bylo jasno, vysvětlím to ještě jednou. Když nejrychlejší skupina startuje první, musí všichni jet co to dá, protože nikdo neví,
jak rychlí budou závodníci ze skupiny pomalejší. Je tedy vyloučené jakékoliv taktizování.
Závod začal kvalifikací na 2 minuty ze které se započítal nejrychlejší čas na jedno kolo a podle toho se závodníci rozdělili do skupin.
Při tom se potvrdilo, že trénink a závod není stejná záležitost. Nejrychlejší byl Gérard Caupene 6.641, druhý byl Mirek Šostek 6.658,
třetí Gusto Musl 6.762 a čtvrtý Rado Johan s časem 6.810 sec. Pod 7 vteřin zajela ještě Eva Jarošová 6.925, ale na první skupinu jí to nestačilo.
Laco Koterba, který byl v pátečním tréninku nejrychlejší se v sobotu trápil (čas 7.139). Kvalifikace napověděla, kdo má asi největší
šance na vítězství v závodě. Tak se stalo, že jsme s Evou jezdili ve stejné skupině, čemuž jsem se chtěl vyhnout. Jak jsem předpokládal,
měla ke mě během závodu připomínky, třeba "že se jí motám v cestě, abych už neblbnul a nepadal" a podobné :-).
Závod probíhal téměř bez velkých dramat a dovolím si upozornit na slovo téměř. Závodníci nejrychlejší skupiny jeli nejrychleji. Závodníci ve
druhé skupině byli trochu pomalejší s vyjímkou Zdeňka Zajíčka, který se tlačil dopředu. Někteří závodníci ve třetí skupině Vítek Zedníček a
Pavel Wasserbauer se doslova trápili se špatně jedoucími autíčky. Drama se odehrálo v poslední jízdě, když vedoucímu G. Caupenovi odpadlo
před koncem jízdy z autíčka přední kolečko. Než závadu odstranil, tak mu Mirek Šostek odjel tak, že už nebylo o vítězi závodu pochyby.
A díky závadě na modelu Gérarda Caupena se před něj dostal i Zdeněk Zajíček. Takže pořadí v cíli na prvních třech místech bylo
Šostek, Zajíček, Caupene. Rado Johan neměl svůj den a tak skončil čtvrtý. K výsledkům musím poznamenat, že Mirek Šostek a Zdeněk Zajíček
jeli svůj úplně první závod s komerčními autíčky. Nad tím by jsme se my ostatní "ostřílení slotiťáci" měli nejspíš zamyslet.
Potom už zbývalo jen vyhlášení výsledků, předání diplomů a byl konec.
Zdá se, že většině se závod líbil a tak možná uspořádáme za rok další ročník Českolipské hodinovky.
Také děkuji třem pomocníkům. Barboře, která nanosila potřebný proviant, barmance Martině za chutný guláš a ochotnou obsluhu
a Karlovi Musilovi za přípravu před závodem a bezchybnou funkci rozhodčího.
|
