úvod     aktuality     klub    závody     termíny     komentáře     fotogalerie     modely     historie     fotoarchiv    chat         

Šestihodinovka Revúca - podruhé a naposledy ? - 9.6.2018 (Z.J.)
7. ročník vytrvalostního závodu týmů "6-hodinovka" se konal v sobotu 9. června na Slovensku v Revúci. Závodilo se na klubové autodráze s názvem "Minimaranello". Osmiproudá dráha je dlouhá 42,5 metru, je rychlá a dobře se na ní jezdí (s vyjímkou krajní černé drážky :-). Dráha byla na závod výborně připravená. Pořadatelé zajistili i sváteční "vánoční" oběd, řízek s bramborovým salátem. Jen účast závodníků byla malá. Navzdory dlouhodobé a vytrvalé propagaci se přihlásilo pouze 6 posádek. Také počasí nám moc nepřálo. Bylo horko, dusno a uprostřed závodu se strhla silná bouřka. Dlouhý závod však proběhl poměrně v klidu a v přátelské atmosféře.

Domácí klub sestavil týmy tak, aby si pojistil šanci na vítězství. Dva nejrychlejší domácí závodníci Rado Johan a Miro Bokor utvořili tým Revúca 1. V týmu Revúca 2 startoval předseda klubu Laco Koterba se synem. Domácí závodník Vojta Kudlák startoval ve "smíšeném" slovensko-českém týmu se Zdeňkem Zajíčkem z České Lípy. V dalším týmu byl Ján Oktábec ze Zubří a Libor Bílek z Vítkova. Další dvoučlenný tým tvořili důchodci Eva a Zdeněk Jarošovi z České Lípy. Jediná posádka, která startovala ve trojici byla Maxi Kumičák - Púchov, Zdeněk Janoš - Púchov a Jaro Ivan - Revúca.

V pátek večer se pilně trénovalo a ladilo, protože se proti předchozím ročníkům výrazně změnila pravidla závodu. Místo velkých motorů NSR, které točí 50.000 ot./min. se tento ročník jel s malými motory typu "Short Can" s menším výkonem. Změna pravidel závodu prospěla, autíčka postupně zrychlovala a tak se dalo předpokládat, že při závodě nebude nouze o napínavé souboje. Kromě domácích byla v tréninku velmi rychlá posádka Zajíček/Kudlák, která startovala s modelem Porsche 962 připraveným Zdeňkem Jarošem. Také Z.Jaroš zajížděl s druhým Porsche 962 v tréninku rychlé časy pod 7,5 vteřiny na kolo, ale druhá polovina týmu Eva, se nedokázala dostat do závodního tempa.

Závod začal kvalifikací na 2x1 minutu, ve které jde o dosažení nejrychlešího času na jedno kolo. Kvalifikaci vyhrál tým Jaroš / Jarošová časem 7.278 vteřiny na kolo a možná tím zasel drobné obavy v domácích závodnících :-). Druhý skončil domácí tým Johan / Bokor časem 7.433 s. a o pouhých 15 tisícin vteřiny byl pomalejší tým Zajíček / Kudlák s časem 7.448 s. Dosažené časy rozhodly o výběru drážek a postavení posádek na startu.

Při závodě se závodníci střídali po 15 minutách. Na každé drážce (barvě) se jelo 45 minut, rozdělených do tří částí. Člen týmu, který nezávodil, nasazoval, proto nebyl u dvoučlenných posádek žádný čas na odpočinek. V polovině závodu byla hodinová přestávka na oběd. Po prvních 45 minutách vedl tým Zajíček/Kudlák s náskokem 3 kol před dvojicí Johan/Bokor a třetí byla se ztrátou 1 kola na druhý tým, dvojice Koterba/Koterba. Od druhé jízdy už domácí posádka Johan/Bokor zrychlila a navyšovala náskok, který byl v cíli 60 kol na druhý tým v pořadí. Týmy Zajíček/Kudlák a Koterba/Koterba se v průběhu závodu přetahovaly o druhé místo. To získal po dobrém výkonu tým Zajíček/Kudlák s náskokem 5 kol před třetí posádkou Koterba/Koterba. Těsné to bylo také na čtvrtém a pátém místě, mezi týmy Jaroš/Jarošová a Oktábec/Bílek. Tým Jaroš/Jarošová měl před posledními dvěma jízdami malý náskok, ale podlehl stáří, únavě a nezvládl poslední jízdu na krajní červené dráze. Proto skončil na pátém místě se ztrátou 9 kol za posádkou Oktábec/Bílek. Poslední s velkou ztrátou dojela trojice Kumičák / Ivan / Janoš.

Po vyhlášení výsledků a předání pohárů závod k úlevě všech závodníků skončil.
Výsledky 6-hodinovky jsou na webu klubu Revúca pod záložkou "preteky"

Na závěr si dovolím přidat několik osobních poznámek. Přípravě modelů jsem tentokrát věnoval dostatek času a výsledek se částečně dostavil. V závodě startovala dvě moje autíčka Porsche 962. Jedno bylo nejrychlejší v kvalifikaci a druhé skončilo v závodě na druhém místě. Pokud by posádka Zajíček/Kudlák, která s ním startovala, včas vyměnila sběrací kartáčky, mohl být odstup na vítěze výrazně menší. S Evou jsme hodně přecenili naši fyzickou a psychickou odolnost. V pátek jsme absolvovali 10ti hodinovou cestu autem ve velkém horku a potom ještě náročný trénink do večerních hodin. V hotelu jsme měli navíc neklidnou noc, protože nám vlétl do pokoje netopýr a chvíli trvalo, než jsme ho vyhnali ven. Do závodu jsme tedy nastupovali nevyspalí a unavení, což se od poloviny závodu začalo projevovat. Eva se po celý závod nedokázala dostat do rychlého tempa a mě ke konci začal bolet kloub na prstu, kterým mačkám ovladač. A při šestihodinovém závodu člověk musí zmáčknou páčku ovladače opravdu mnohokrát. Pro lepší výsledek by možná stačilo přijet o jeden den dřív a před závodem si odpočinout, ale to už se nedozvíme. Při cestě domů, když jsme závod "hodnotili" prohlásila Eva, že už ji na tak dlouhý závod nikdy nepřemluvím. Takže to pro nás byla druhá a možná také poslední šestihodinovka. Ale do dalšího ročníku je ještě dlouhá doba a nikdy se nemá říkat nikdy :-)