úvod       aktuality       klub       komentáře      závody       modely       historie       foto-staré       foto-nové      video   


1. závod seriálu Slot.it - 12. a 13.2.2016 - Mariánské údolí (E.J.)
Na první závod po dvaceti letech jsme vyjeli v pátek odpoledne. Čekala nás 300 kilometrů dlouhá cesta v pátečních kolonách. K večeru jsme dorazili do Velké Bystřice a ubytovali se v hotelu na Zámku. Po večeři jsme odjeli do Mariánského Údolí hledat školu a autodráhu. Školu jsme našli celkem rychle, ale nemohli jsme přijít na to, jak se do ní dostat, protože jsme přehlédli nenápadný boční vchod. Nakonec vše dobře dopadlo a na dráhu jsme se dostali díky našemu novému členu klubu Gérardovi, který zde předvedl svůj obdivuhodný orientační smysl. Autodráha ve škole v Mariánském Údolí je čtyřproudá, 33 m dlouhá s měděnými vodiči. Při vstupu na dráhu jsme se rázem vrátili do sedmdesátých let... Zázemí pro závodníky je zde dostatečné. Několik místností, kde si mohou závodníci připravovat modely. V místnosti dráhy je malá tribuna pro sedící diváky.
Asi tři hodiny jsme trénovali, vyzkoušeli všechna auta a přišli jsme na to, že je máme špatně připravená a máme úplně nevhodné régly pro modely Slotit. S tím se ale nedalo na těchto závodech už nic dělat.Závody začaly v neděli ráno v 8 hodin treningem a přejímkou modelů kategorie GT/LM. Potom následovaly kategorie Gr.5, Gr.C, Classic a Daytona. Bez přestávek se jezdilo asi do pěti hodin odpoledne. Moc volného času přitom nezbývalo, protože jsme buď jezdili, nebo nasazovali, nebo se připravovali na další závod. Ve všech kategoriích jsme končili obvykle na posledních místech, jen Gérard byl trochu lepší. Nezapřel v sobě závodnického ducha a dokázal téměř nemožné. V kategorii Daytona, ve které původně nechtěl startovat (říkal "Daytona NE!"), se umístil na 6. místě, což byl nakonec náš nejlepší výsledek.
Závodů se zúčastnilo 19 závodníků (z toho 4 žáci) z Jihlavy, Bíliny, České Lípy, České Třebové, Hradce Králové, Ústí nad Labem a Revůce.

Po 20 letech (Z.J.)
Tak za sebou máme první závod po přestávce dlouhé 22 let. Když jsme se rozhodovali, v jaké kategorii se do modelářství vrátit, padla volba na "hračky" Slot.it. Zdálo se to snadné, "nějaká autíčka z krabičky, to zvládneme levou zadní". Po spojlerových autech, se kterými jsme končili to bude hračka. Úvaha to byla možná logická, ale naprosto špatná. Hračky "z krabičky" nemají mnoho společného s autíčky s kterými se závodí. Je to spíš hodinářská, než modelářská práce a oči, ani prsty už neslouží tak jako "za mlada". Jako obvykle, na přípravu bylo málo času. A navíc jsem musel kromě deseti aut připravit i dalších pět pro kamaráda Gérarda Caupena, který se na poslední chvíli přidal k našemu "klubu" důchodců. Práce na modelech byla otravná. Jak každý ví, autíčko má čtyři kolečka, na které se musí nalepit pneumatika a obrousit dokulata. U patnácti autíček, která jsem připravoval je to celkem 60 koleček, prostě žádná velká zábava. Tak už jsem na samém začátku porušil předsevzetí, že to budeme dělat jen pro zábavu.
Na závody jsme se tedy vypravili, z výše uvedených důvodů, špatně připraveni. Všechno pro nás bylo nové. Modely, elektronické ovladače a taky jízdní vlastnosti modelů na dráze nám připravily překvapení. Vzhledem k "suché" dráze a tvrdým pneumatikám se s těmito autíčky nedá jezdit obvyklým způsobem. Jak říká Standa Němeček "zatáčka se musí prožít" protože když se správně nevykrouží, tak se začne autíčko smekat a poskakovat. Navíc jsme měli v ovladačích nevhodné odpory. Je potřeba asi 180 ohmů a my jsme měli největší odpor jen 120 ohmů. Tady na sebe musím prozradit jednu "perličku". Gérardovi i Evě jsem dal do réglu ten největší odpor, takže se s tím dalo jezdit, sice blbě, ale dalo. Na svůj régl jsem ale v přemíře starostí zapomněl a tak jsem tréning a první tři kategorie odjezdil s odporem 40 ohmů, Jezdím bez brýlí a tak číslíčka na odporu nevidím. Když jsem na to náhodou přišel a chybu napravil, tak jsem potom jezdil ještě hůř, už jsem si v předchozích jízdách na to "tlačítko" zvykl.
Nějak jsme přetrpěli všechny jízdy, ale žádná velká zábava to nebyla. Pravidelně jsme se s Evou střídali na posledním a předposledním místě. Jen Gérard trochu zachraňoval pověst klubu, profesionál se prostě nezapře a také je mladší. Teď přemýšlíme, jestli pojedeme na další závody. Gérard chce jet určitě, protože se asi cítil dosaženými výsledky trochu ponížen. Eva chce dál závodit také, prý se navzdory dosaženým výsledkům bavila a taky "když už jsme toho tolik nakoupili". No a já nevím, žádná velká zábava, ani sranda to pro mě zatím nebyla...





další fotky ze závodu jsou pod záložkou "foto - nové"