úvod       aktuality       klub       historie       komentáře      závody       modely       foto-staré       foto-nové      video   

Českolipský pohárový závod GT s polomaketami C2 má své počátky na autodráze v Ústí nad Labem. Kamarádi z ústeckého klubu pořádali každý rok závod s modely kategorie C2/32, který se jmenoval "Ústecký kilometr". Na závod jsme jezdili rádi, protože obvykle probíhal v přátelské a veselé atmosféře a všichni přihlášení si dostatečně zajezdili. Závodník odjezdil na každé dráze vzdálenost 1 km, takže celkem 4 km závodní jízdy s jedním modelem. Protože se nám závod líbil a chtěli jsme využít stejné modely, tak vznikl závod GT o putovní pohár KAM Česká Lípa.

První ročník pohárového závodu GT v roce 1978 byl vypsaný pro kategorii C2/32 - "malá céčka". Závod se odjel s malými autíčky v poklidném tempu. Jako doplňkový závod jsme ve stejný den pořádali i závod v kategorii C2/24 - "velká céčka", na který se však přihlásilo víc závodníků, než na hlavní závod. Proto se už další ročníky pořádaly pouze v kategorii C2/24.

K začátkům závodů GT se váže ještě jedna významná událost a tou byl "vynález" přídavných aerodynamických spojlerů na karoserii. Tuto novinku jsme viděli poprvé v roce 1978 právě na Ústeckém kilometru, kterého se zúčastnil jeden závodník z NSR. Startoval v závodě s modelem, který měl po stranách nalepené průhledné fólie, které při jízdě nabíraly vzduch a přitlačovaly model k dráze. Byli jsme tím vynálezem nadšení, protože autíčko sedělo na dráze jako přilepené. V pondělí po závodech vyrazila Eva do obchodu s galantérií, kde se prodávaly kapesníky balené v krabičkách s průhledným slabým plastovým víčkem. Z těchto fólií jsme začali dělat na modely boční spojlery. A protože autíček bylo hodně, tak si máme dodnes do čeho utírat nos. Používání spojlerů ale nebylo bez problémů. Autíčko tak dobře sedělo na dráze, že to modeláře lákalo ke zvyšování napájecího napětí. Ale to zase špatně snášely motory, protože v té době převažovaly upravené motory Mabuchi, které takovou zátěž nevydržely a hořely. Také ústřední modelářská rada nebyla z této novinky nadšená a spojlery byly následně povolené jen u kategorie C2/24.

Závody s "velkým céčkem", které mělo spojlery, byly na tehdejší českolipské dráze dost dramatické. Dráha byla pětiproudá, rozteč drážek byla jen 100mm, autíčka byla rychlá a roztažené spojlery v klopené zatáčce zasahovaly do vedlejších jízdních pruhů. Proto bylo předjíždění jiného modelu rizikové. Také narůstala rivalita a s tím spojená "tvrdost" v průběhu závodu. Na GTéčka začalo jezdit hodně závodníků, jak z českých klubů, tak i ze Slovenska a NDR. Nejsilněji obsazený závod byl v roce 1980, kdy k nám přijelo 39 závodníků. V té době jsme už začali stavět novou osmiproudou 40m dlouhou autodráhu s roztečí drážek 130mm. Závod v roce 1981 se odjel sice na naší "staré" pětiproudé autodráze, ale konal se v Jablonném v Podještědí, kam byla dráha v rámci Svazarmu přemístěna. Několik filmových záběrů na kterých je zachycená atmosféra závodů GT 1978 a 1979 je asi v polovině archivního filmu - "pohárové závody"

Po roce 1981 jsme pořádání závodu GT přerušili až do roku 1988. Většinu času jsme věnovali stavbě nové autodráhy. Obnovený závod vyhrál Jiří Míček z Gotwaldova (Zlína). Za dobu přestávky vynucené stavbou dráhy se ale automodelářství výrazně změnilo, především technikou. Modely byly vybavené novým typem motorů se samarium-kobaltovými motory, které měly několikanásobný výkon proti klasickým motorům. Závody velkých "Céček" se spojlery byly stále populárnější a další kluby pořádaly obdobné závody. Hradec Králové, Plzeň, Bratislava,... Velká cena Hydrostavu, kterou pořádal klub v Bratislavě se pod vedením "osvíceného" předsedy klubu Karola Ostertága stala velkou mezinárodní událostí. Závodů se zúčastňoval velký počet modelářů nejen ze Slovenska a Čech, ale také závodníci z Rakouska, Holandska, NSR a NDR. Po čase se několik klubů dohodlo na sjednocení soutěžních pravidel a tak začátkem 80.let vznikl seriál "velkých cen" v kategorii C/24, ve kterém byl zařazený také závod GT v České Lípě. Zařazením do seriálu zanikl závod GT jako samostatný pohárový závod....

Modely se v té době překotně vyvíjely, především jejich motory, Z motorů, které měly klasické (feritové) magnety se odstraňovala přebytečná váha, přemotávaly se kotvy a vylepšoval se přenos napětí na kolektor. S příchodem nového typu magnetů (samarium-kobaltové), které měly mnohokrát silnější magnetické pole došlo k výraznému zmenšování motorů a k výraznému navýšení výkonu a otáček. Motor s klasickými magnety točil asi 50.000ot. Motor s novým typem magnetů vážil polovinu a točil přes 100.000 otáček. Odlehčovalo se také šasí modelu, protože přítlak k dráze byl zajištěn především aerodynamikou při jízdě. Z šasí zbyl jen "rámeček" z ocelového plechu s třemi úzkými podélnými nosníky a naletovaným motorem. Rychlost takového modelu na dráze byla neuvěřitelná. Na nové 40m osmiproudé českolipské dráze, která měla šest zatáček jezdil model s klasickým motorem kolo za 5 sec. Model se spojlery a malým motorem objel jedno kolo za 2 vteřiny.



Ale jak bývá v automodelářství zvykem, tak nic nevydrží dlouho. Vývoj a provoz těchto modelů se stal příliš náročný, drahý a závodníci začali ubývat. Postupně se závody se spojlerovými modely (Wing Car) odělily od "normálního" automodelářství. Pomohla tomu po roce 1990 i vzrůstající obliba mezinárodních kategorií. Byly to také polomakety s nerozbitnou lexanovou karoserií, ale neměly spojlery a typy motorů byly omezené. Tyto modely byly finančně přístupnější a tak se rychle rozšířily. Začal se s nimi jezdit seriál Velkých cen a také mistrovské závody. Tento vývoj vedl v českolipském klubu k uspořádání mistrovství Evropy v roce 1991 a následně k uspořádání prvního oficielního mistrovství světa v roce 1992 pod hlavičkou ISRA. Ale to už je jiná kapitola historie, která s pohárovým závodem GT nesouvisí.