úvod       aktuality       klub       historie       komentáře      závody       modely       foto-staré       foto-nové      video   
foto

Období první dráhy v letech 1972 - 1973
Historie automodelářství v České Lípě začala na konci roku 1971. Někdy v té době dostal Jaroslav Bureš s kamarády Miroslavem Olšarem a Slávkem Malým nápad postavit autodráhu. Autodráhu postavili během několika měsíců na začátku roku 1972. Byla umístěná v přízemí budovy bývalého Svazarmu Česká Lípa, Berkova 100, která v roce 2015 vyhořela.

Tato první autodráha ještě nevypadala jako dnešní autodráhy. Byla tříproudá, dlouhá 16 metrů, kolem trati byly patníky, na okrajích byla vozovka lemovaná trávou, stromečky a nechybělo ani jezírko vymodelované ze zrcátka. Výzdobu doplňovaly obrázky krajiny na zdi, tak jak to známe z železničního modelářství. Ale dráha už byla vybavená soudobou elektronikou. Čas rozjížděk měřily elektromechanické stopky, starty a dojezdy do cíle byly byly spínány automaticky. Průjezdy modelů cílem snímaly fotobuňky a kola byla počítána elektromechanicky a světelně indikována na řídícím pultu.



Klub měl v té době osm členů. Předsedou klubu a také nejlepším modelářem a závodníkem byl Jaroslav Bureš. První oficielní veřejný závod zapsaný do kalendáře Svazarmu uspořádal klub 21.5.1972. Zúčastnilo se ho 17 závodníků z různých klubů. Kromě českolipských závodníků přijeli i soutěžící z Prahy, Ústí nad Labem a Vimperka. Českolipští modeláři kromě závodění na domácí dráze vyjížděli i na závody do Ústí nad Labem, Vimperka a Rumburka. Úroveň autodrah byla ale všelijaká. Například tříproudá autodráha v Rumburku, měla během pořádání závodů sjízdné pouze dva pruhy a také měla svéráznou "elektroniku". Časy v rozjížďkách se měřily na ručních stopkách a kola ve finálových závodech se počítala na prstech. (viz Zpráva ze soutěže v Rumburku v záložce "Dokumenty").



Charakteristický znak dráhového automodelářství té doby byla kafrová vůně (pro někoho zápach) Rheumosinu. Rheumosin byla vodička, která se kupovala v lékárně a normálně sloužila k mazání při reumatických potížích. Automodeláři však tímto přípravkem mazali pneumatiky modelů aut, které byly vyrobené z gumy na podrážky bot. Guma po namazání změkla, zvýšila se její přilnavost k dráze a tak mohly modely projíždět zatáčky větší rychlostí bez smyků. Dnešní specielní mechové pneumatiky pro dráhové modely a přípravky pro zvýšení přilnavosti (medy) byly ještě v nedohlednu. Obvyklá cesta začínajícího modeláře po obchodní síti vypadala tenkrát asi takhle. Nejprve do prodejny Švadlenky koupit pletací jehlice na výrobu šasí a na zadní osu. Potom vyžebrat v klempířství zbytky plechu a v opravně obuvi kousek gumy na podrážky. Poté do Elektry pro trubičkový cín a topnou spirálu do elektrického vařiče na výrobu ovladače (réglu) a do lékárny pro Rheumosin. Nakonec nastala nejsložitější část přípravy a to sehnat elektromotorek. Ploché Japonské motorky Mabuchi typy 16D a 26D byly k mání jen v modelářských klubech a i tam byly na příděl. No a potom už zbývalo jen sehnat plánek a karoserii na vysněný model. Karoserie v té době "vyfukovalo" z PVC fólií jen pár nadšenců z různých klubů, nebo se karoserie vyráběly ze sklolaminátu, ale to uměl málokdo. Známý "výrobce" karoserií byl Josef Šolc z Neratovic a důležitá postava té doby byl "obchodník" s modelářským materiálem Jiří Rod předzdívaný "Kavárník", který dokázal zajistit výrobu převodů, pastorků, obtisků a další modelářské "bižuterie" kterou na závodech prodával. Bez těchto podnikavých lidí by se automodelářství v té době rozvíjelo jen obtížně. A když už měl modelář všechny potřebné díly na hromádce, mohlo se konečně začít modelařit, ale k ježdění závodů bylo ještě v té chvíli daleko.



Automodelářství se však rychle vyvíjelo, modely se technicky zlepšovaly a našlo se i pár modelářů, kteří začali upravovat sériové motorky a zvyšovali jim výkon a výdrž. S vyšší úrovní modelů přišel nápad na pořádání náročnějších závodů. A tak se 1.12.1973 jel v České Lípě první ročník vytrvalostního pohárového závodu maket cestovních vozů Rallye Česká Lípa. Závod se jel na jednu hodinu a vítězem se stal Jaroslav Bureš s modelem Ford Capri RS. Tímto závodem začala tradice pořádání pohárových závodů, která pokračovala dalších 23 let na druhé i třetí autodráze. Zároveň to však byl na této autodráze i závod poslední. Dráha po dvou letech přestala vyhovovat svými parametry tehdejším požadavkům, a proto se v říjnu 1973 začalo se stavbou nové autodráhy. V té době měl klub již 18 členů, ale převážně žáků. Iniciátorem nové stavby byl opět předseda klubu Jaroslav Bureš.