Období druhé dráhy 1974 - 1981 
V roce 1974 byla dokončená druhá autodráha a slavnostní zahájení provozu se konalo 23.9.1974 za účasti pozvaných hostů veřejného a politického života v České Lípě. Autodráha se stavěla svépomocí v průběhu roku 1974, za finančního přispění ONV, MěNV a OV Svazarmu. Členové na stavbě odpracovali 2100 hodin a autodráha byla v té době na velmi dobré úrovni. Byla 23 m dlouhá s pěti jízdními pruhy, měla 7 zatáček z toho jednu klopenou na 45 stupňů. K dráze se vešel ještě maličký bar pro prodej občerstvení na závodech a sedačky asi pro deset diváků. Vedlejší místnost po první dráze se používala jako depo a dílna pro žákovský kroužek. Nejvíce hodin na stavbě odpracovali členové Jaroslav Bureš, ing. Karel Musil, Vlastimil Daněk, Petr Brokeš, Petr Viewegh, Jaroslav Kostuň a Vladimír Kuchař. Na nové autodráze se v tomto roce uspořádaly dva závody. První byl v listopadu veřejný závod, kterého se zúčastnilo 21 závodníků a v prosinci se jel druhý ročník pohárového závodu s modely cestovních aut A3/24 Rallye Česká Lípa, který vyhrál domácí závodník Jaroslav Bureš.

Členové klubu se na dráze scházeli středu odpoledne, kdy byl klubový den. Ten den bývala dráha otevřená i pro veřejnost. Za poplatek 2 Kčs si mohl návštěvník půjčit klubové autíčko a 20 kol jezdit. Návštěvníci se mohli občerstvit v baru, protože klub automodelářů měl v té době povolení k provozování pohostinské činnosti. Ježdění pro veřejnost, jak jsme tomu říkali, ale nevydrželo dlouho, protože lidé neměli zájem a tak nebylo výdělečné. Také byly problémy s údržbou půjčovacích modelů. Po čase proto zůstala dráha při klubovém dni otevřená jen pro členy klubu na trénování a pořádání klubových závodů.

V roce 1975 se závodní sezóna rozeběhla naplno a klub uspořádal 7 závodů. Začínalo se dvěma dobře obsazenými veřejnými závody (29 a 34 závodníků). V dubnu jsme uspořádali krajský přebor juniorů a seniorů, na kterém se závodilo o postup na mistrovství ČSR. V květnu klub pořádal první opravdu významný závod - mistrovství ČSR juniorů, na kterém domácí závodník Petr Viewegh získal tři mistrovské tituly. Po prázninách následovaly další dva veřejné závody, které by nebyly ničím mimořádné, kdyby to nebyly první závody na kterých startovala budoucí úspěšná závodnice Eva Jarošová. Eva hned při svém prvním startu v životě obsadila třetí místo v kategorii A2/32 s modelem Ferrari 312.

Poslední závod v tomto roce byla hodinovka Rallye Česká Lípa. V závodě zvítězil potřetí za sebou Jaroslav Bureš a tím se stal majitelem do té doby putovního poháru. Na druhém místě dojel Vladimír Jindra z Ústí nad Labem. Mezi těmito dvěma závodníky byla v průběhu závodu značná rivalita, která vyvrcholila "veselou" scénkou. Při vyhlašování výsledků postříkal Láďa Jindra šampusem vítěze Jaroslava Bureše od hlavy k patě a tato rozverná nálada měla další pokračování. Po předání cen jsme se halasně a v dobré náladě odebrali na náměstí do restaurace Moravanka. Láďa Jindra byl na tehdejší dobu "rebel". Na závody jezdil v bílém závodnickém overalu na kterém měl nášivky různých zahraničních firem a svým zjevem budil značnou pozornost. Při vstupu do restaurace přidal Láďa Jindra ke svému atraktivnímu oblečení ještě konverzaci v němčině. Mírně zmatená obsluha, nás pro jistotu odklidila do zvlášního salónku a ke dveřím postavila jednoho číšníka, který nás po celou dobu hlídal. Pro mladší čtenáře je nutné doplnit, že to bylo v době "normalizace", kdy se na každou odlišnost v chování pohlíželo přísně. Ale oslava proběhla bez problémů a bez zásahu VB i když jsme se toho chvílemi obávali.

V roce 1976 uspořádal klub 6 závodů. Kromě běžných veřejných soutěží to byl v květnu krajský přebor žáků, ze kterého žáci postupovali na mistrovství ČSR. Z domácích žáků postoupil na mistrovství ČSR do Brna Petr Nagy, ale žádný dobrý výsledek tam nezískal. Výchova mladých automodelářů byla pro klub důležitá, protože se podle toho posuzovala činnost celého klubu. V kroužku se jednou týdně scházelo asi deset dětí a pod vedením Zdeněka Jaroše a Vlastimila Daňka zhotovovali své první dráhové modely. Žákovské modely byly jednoduché, měly podvozek sletovaný z drátů a papírové karoserie. Kroužek byl částečně financovaný Okresním domem pionýrů a mládeže. Vedení kroužku bylo pro klubový život důležité také proto, že jak žáci postupně dorůstali do juniorského věku, přicházela za nimi do klubu děvčata. To jednak trochu zpestřovalo nudný život modeláře a také jsme dívky využívali pro pomocné činnosti při pořádání závodů.

Následovaly další čtyři závody. Byly to dva dobře obsazené veřejné závody (19 a 30 závodníků) a v červnu klub pořádal další významný závod, mistrovství ČSR seniorů, kterého se zúčastnilo 38 závodníků. Sezónu jsme tradičně končili pohárovým závodem Rallye Česká Lípa, který vyhrál závodník z nastupující generace rychlých juniorů Petr Brokeš. Pro rozšíření programu hodinového závodu Rallye se jako doplněk pořádala ještě "půlhodinovka" také s modely cestovních aut, ale v měřítku 1/32. Tento "malý" pohárový závod byl první "velký" závod, který vyhrála Eva Jarošová a postup do finále hlavního závodu jí utekl o jedno místo, když skončila šestá za trojnásobným vítězem Rallye Jaroslavem Burešem.

Kromě stavění modelů autíček a účasti na závodech jsme v té době také museli občas projevit své "politické" uvědomění. Přeci jenom jsme byli brannou organizací Svazarmu. Proto se každý rok několik členů klubu zúčastňovalo prvomájového průvodu a v roce 1976 jsme dokonce uspořádali na Den Svazarmu DZBZ (Dukelský závod branné zdatnosti). Tato akce spočívala v tom, že jsme nakoupili basu piv, špekáčky a chleba, vzali dvě vzduchovky a vydali jsme se na kopec Špičák. Na kraji letiště jsme si udělali ohýnek, opekli špekáčky a přitom jsme si všichni vystřelili ze vzduchovky na terč. Ta střelecká soutěž se jmenovala Zlatá jízdenka. Žáci z kroužku si potom ještě trochu zaběhali po lese a my dospělí jsme o tom napsali podrobnou zprávu pro nadřízený orgán a všichni byli spokojení. ( video "DZBZ - opékání špekáčků" )

V polovině roku došlo ke změnám ve vedení klubu. Jaroslav Bureš se pro časové zaneprázdnění vzdal předsednictví a vzniklo nové vedení klubu. Předseda klubu byl Vladimír Kuchař, hospodářka Eva Jarošová a revizor ing. Karel Musil.

V roce 1977 pořádal klub sedm závodů. Pět veřejných závodů, v květnu mistrovství ČSR žáků a na závěr pátý ročník Rallye. Mistrovství žáků byl velký podnik, kterého se zúčastnilo 61 závodníků a když se k tomu připočetl jejich doprovod, tak autodráha doslova praskala ve švech. Závody se konaly jako obvykle na počest nějakého výročí a začínalo se projevy a pokládáním věnců k pomníku rudoarmějce. Bylo to trapné i na tehdejší dobu, ale museli jsme to přetrpět. Byly to největší závody, jaké jsme do té doby pořádali, ale sehraný tým Musil, Kuchař, Jarošová to zvládl bez problémů.

Vrchol sezóny byla jako obvykle "hodinovka" Rallye Česká Lípa. Byl to prestižní závod, na který se všichni pečlivě a dlouho připravovali, protože vyhrát Rallye, to už něco znamenalo. Hodinový závod byl náročný na techniku, především na výdrž motorů, proto se zkoušely všelijaké "triky". Podvozky ve kterých bylo možné měnit rychle motory a tak jezdit na vyšší napětí, nebo se motory během závodu ochlazovaly pomocí hasicích sprejů a další podobné "vychytávky". Většinou to ale moc nefungovalo a tak obvykle vyhrál závodník, který jel především pravidelně. Proto pátý ročník závodu vyhrál výborný modelář Vlastimil Daněk. V předchozích ročnících závodu se Vlasta postupně blížil k vítězství. V roce 1974 byl třetí, v roce 1976 druhý a v roce 1977 se konečně dočkal vítězství a měl z toho velkou radost, jak je patrné na fotkách.

V roce 1978 uspořádal klub devět závodů, což bylo nejvíc závodů v jednom roce. Pět kvalitně obsazených veřejných závodů (na prvním startovalo 42 závodníků). V dubnu jsme uspořádali krajský přebor seniorů a juniorů, v květnu krajský přebor žáků. V říjnu se jel šestý ročník Rallye Česká Lípa, který ale skončil neúspěchem domácích. Poprvé a naposledy vyhrál "přespolní" závodník Pavel Hrabal z Prahy, na kterého nestačil ani druhý Zdeněk Jaroš, ani vítěz předchozího ročníku Vlasta Daněk, který skončil na třetím místě. V té době začaly být populární závody s polomaketami sportovních aut C2, které měly "nerozbitné" lexanové karoserie. Přidali jsme tedy do kalendáře další pohárový závod v kategori C2/24 a C2/32, který jsme nazvali GT. V Crystalexu Nový Bor jsme nechali vybrousit honosný putovní pohár o který se závodilo. Při prvním ročníku se jela kategorie C2/32 jako hlavní závod a kategorie C2/24 jako doplňkový. Větší zájem byl ale o start v kategorii C2/24, proto se další ročníky závodu pořádaly už v této kategorii. Oba premiérové závody GT vyhrál Zdeněk Jaroš.

Ve vedení klubu docházelo k dalším změnám. Na jaře vystřídal Vladimíra Kuchaře ve funkci předsedy Karel Žinkovský, ale ve funkci dlouho nevydržel. Na začátku roku 1979 byl zvolen předsedou klubu Zdeněk Jaroš a tím se ustavilo vedení klubu, které ve stejném složení vydrželo až do současnosti a zvládlo všechny akce, včetně stavění třetí dráhy. Předseda Zdeněk Jaroš, referent pro sport Vlastimil Daněk, hospodářka Eva Jarošová a revizor Ing. Karel Musil. Vedení se staralo také o zdárný průběh závodů, kdy Ing. Karel Musil a Vladimír Kuchař plnili funkci rozhodčích a Eva Jarošová funkci ředitele závodů. Při žákovských soutěžích Evě pomáhal Ilja Svoboda, zaměstnanec ODPM (Okresní dům pionýrů a mládeže).

V roce 1979 uspořádal klub sedm závodů. Pět veřejných soutěží a dva pohárové, hodinovku Rallye Česká Lípa a závod GT. Veřejné soutěže postupně upadaly a zúčastňovalo se jich stále méně závodníků. Na veřejné soutěže se jezdilo ráno v den závodu, proto nebyl před závodem čas na trénink, ani na vyladění většího počtu modelů, se kterými každý modelář startoval. Jízdy byly krátké a z kvalifikace, která se jezdila obvykle na 2x5 kol, postoupilo jen pět závodníků do finále. Méně zkušení a "přespolní" modeláři obvykle vypadli ze závodu hned po kvalifikaci a to mnohé odradilo od cestování na závody. Proto větší popularitu získávaly "pohárové" závody, na které modelář připravoval jeden, nebo dva modely. GT závody měly také jiný průběh. Závodilo se "postupovým" způsobem, proto výpadek v jedné jízdě nemusel znamenat neúspěch v celém závodě. Pohárové závody bývaly obvyklé dvoudenní, kdy bylo odpoledne před závodem vyhrazené pro trénink a vyladění modelů.

První pohárový závod sezóny 1979 byl sedmý ročník Rallye Česká Lípa s modely cestovních aut. Jako obvykle se všichni pečlivě připravovali a trénovali, aby se nestala stejná ostuda jako v předchozím roce, kdy nás porazil "přespolní". Nejpilnější v tréninku byla naše "rychlá holka" Eva Jarošová. V závodě dovezla do cíle svůj oblíbený Chevrolet Camaro po hodině jízdy na prvním místě, těsně před domácím Zdeňkem Langrem. Bylo to její první, opravdu velké vítězství.
Druhý pohárový závod sezóny GT s polomaketami sportovních vozů se jel v září. Závody měly dramatický průběh, když v hlavním závodě C2/24 porazil domácí Zdeněk Jaroš o pouhá dvě kola Václava Šulce z Prahy. V doplňkovém závodě kategorie C2/32 si pořadí vyměnili a zvítězil Václav Šulc o jedno kolo před Zdeňkem Jarošem. Filmové záběry z tohoto závodu jsou v sestřihu pohárových závodů. ( video "Pohárové závody" )

Členové klubu jezdili také na závody do jiných měst. Nejčastěji jsme jezdili na autodráhu do Ústí nad Labem, protože to bylo blízko a byli tam příjemní lidé, se kterými se stýkáme ještě v současnosti. Jezdili jsme i na další autodráhy do Prahy, Benátkek nad Jizerou, Žďáru nad Sázavou, Nové Paky, Neratovic, Plzně, Hradce Králové, Mladé Boleslavi...
Pravidelně jsme se zúčastňovali Velké ceny Hydrostavu v Bratislavě, kde jsme se poprvé setkávali se závodníky ze západu. Na závodech se získávaly body, které byly potřebné pro získání výkonnostní třídy a pro účast na mistrovských závodech. Kromě oficielních závodů jsme pořádali pro udržování kondice také závody klubové, na kterých se jezdilo s určenými modely. V roce 1979 to byl model vozu BMW M1, se kterým se v té době ve skutečnosti jezdil seriál Procar. Výsledky ze závodů evidovala a pečlivě zapisovala na nástěnku Eva, aby byl přehled o tom, jak je kdo v klubu aktivní a úspěšný.

V roce 1980 uspořádal klub jen dva veřejné závody, ale dalších šest závodů bylo významných. Byl to krajský přebor seniorů, ze kterého se postupovalo na mistrovství ČSR, které českolipský klub pořádal v květnu. Dál jsme pořádali krajský přebor žáků a na závěr sezóny pohárový závod GT. Závod Rallye jsme z organizačních důvodů přesunuli na začátek příštího roku.

Na krajském přeboru šlo o hodně, protože jsme chtěli aby na mistrovství ČSR postoupil maximální počet domácích závodníků. Náš tradiční soupeř, klub z Ústí nad Labem se dostavil v plné síle a tak byly boje o postup na mistrák tvrdé a napínavé. Některé závody na krajském přeboru byly napínavější, než závody na následném mistráku. Příprava na závod byla náročná. Před závodem jsme si rozdělili úkoly a kategorie (každý závodník startoval se čtyřmi modely) a výsledek naplnil očekávání. Eva Jarošová vyhrála všechny čtyři kategorie ve kterých startovala. Makety F1 v měřítku 1/32 a 1/24, cestovní auta A3/24 a nejrychlejší kategorii polomakety C2/24. Zdeněk Jaroš vyhrál také čtyřikrát. Makety sportovních vozů A2/32 a A2/24, kategorii "volných" modelů B a malé polomakety C2/32. Zdeněk Langr vyhrál kategorii veteránů A4/24 a třikrát skončil na druhém místě. Vlasta Daněk se závodu nemohl zúčastnit, protože byl v té době na vojně a další závodníci českolipského klubu nedosáhli žádného dobrého výsledku a na mistrovství se nekvalifikovali.

Na mistrovství ČSR jsme z klubu postoupili tři a chtěli jsme maximálně využít výhody domácího prostředí. Ze začátku nám to ale moc nešlo, nervozita z boje o titul nám svazovala ruce. V úvodním závodě F1/32 byla Eva až šestá. Ve velkých formulích už to bylo lepší, Langr dojel druhý a Eva čtvrtá. V kategorii A2/32 nedokončil Jaroš finále pro technickou závadu modelu. V následujícím závodě A2/24 se už konečně začalo dařit, Jaroš závod vyhrál a získal první mistrovský titul. Vzápětí na to navázala Eva, když dovezla oblíbené Camaro do cíle na prvním místě v kategorii A3/24 a získala také mistrovský titul. Z toho si vzal příklad Zdeněk Langr a vyhrál následující závod s historikem A4/24. Zdeněk Jaroš už byl při chuti a přidal k prvnímu titulu dva další v kategoriích B a C2/32. Potom se ale atmosféra závodu trochu pokazila. Některý ze soupeřů už byl nervózní z toho, že zbývá pouze jeden titul v kategorii C2/24. V této nejrychlejší kategorii zajela Eva nejlepší čas v kvalifikaci. Chtěl tedy Evu před finálem trochu zpomalit a tak v uzavřeném depu vymazal vnitřek jejího nového motoru (Triniti Ernie Provetti) šmírem ze svěráku, ve kterém byly železné piliny. Když jsme před finálovou jízdou objevili toto "férové" chování, tak jsme zareagovali dost podrážděně. Eva ale navzdory tomu k závodu nastoupila. Nebyla však po tom incidentu dostatečně soustředěná a ani autíčko nejelo dost rychle a tak skončila až na čtvrtém místě za Hájkem, Baslem a Krejčím. Ale i přes nepříjemný incident to byly dobré závody. Nejúspěšnější závodník mistrovství byl Zdeněk Jaroš (23 bodů), Eva Jarošová byla celkově šestá (14 bodů) a Zdeněk Langr byl sedmý také se 14 body. Mistrovství ČSR pro nás ale znamenalo změnu v přístupu k modelářství. Získání titulů bylo hodně náročné a když jsme se po závodech rozkoukali, tak jsme začali uvažovat nad tím, jestli pár diplomů a eloxované hliníkové medaile stály za tu námahu. Dospěli jsme k závěru, že nás víc baví závody pořádat a pokud budeme dál závodit, že to bude jen s polomaketami C2/24, které byly stále populárnější.

Sezónu jsme ukončili třetím ročníkem závodu GT na kterém startovalo 39 závodníků a dráha byla doslova přecpaná. Na závod přijeli modeláři z klubů Bratislava, Gottvaldov, Hradec Králové, Kyjov, Martin, Nová Paka, Ostrava-Poruba, Plzeň, Praha, Lipsko, Drážďany a jezdili také domácí závodníci. V závodě zvítězil Michal Krejčí z Ostravy-Poruby a rekord dráhy v kvalifikaci zajel Zdeněk Jaroš (5 kol za 19.85 sec.) S druhou autodráhou jsme se rozloučili 1.3.1981 uspořádáním 8.ročníku Rallye Česká Lípa, který vyhrála podruhé Eva Jarošová. Týden po Rallye se začalo s přípravou na stěhování autodráhy.

Autodráha přestala vyhovat modelům i modelářům. Technicky, tvarem a šířkou jízdních pruhů už nestačila pro rychlé modely se spojlery C2/24 (G7 - wingcar). Také prostor dráhy a depa nestačil pro pořádání pohárových závodů GT, na kterých se scházel velký počet závodníků. Začali jsme tedy přemýšlet o stavbě nové větší autodráhy. O autodráhu projevili zájem automodeláři z Jablonného v Podještědí a na OV Svazarmu bylo rozhodnuto, že se autodráha přestěhuje do Jablonného. Rozhodnutí byla jedna věc, ale samotné provedení bylo složitější. Autodráha se musela rozřezat tak, aby ji bylo možné z místnosti vynést, ale aby šla zase smontovat dohromady. Dřevěná konstrukce včetně vodičů se přeřízla na dvě poloviny, ale na vystěhování z místnosti to nestačilo. V den "D" 21.3.1981 jsme vybourali dveře a otvor ještě o půl metru na výšku zvětšili. Části autodráhy jsme vynesli, naložili na připravené nákladní auto a to byl definitivní konec druhé autodráhy v České Lípě. Naštěstí to nebyl její úplný konec, protože automodeláři z Jablonného ji celkem rychle dali dohromady a na podzim se na ní už znovu závodilo. Časem byla autodráha přestavěna na čtyřproudou a občas se na ní ještě závodí.