Druhá dráha byla postavena v roce 1974 podle návrhu a pod vedením předsedy klubu Jaroslava Bureše. Elektronickou část dráhy, počítání kol a měření časů sestrojil Ing. Karel Musil. Na stavbě dráhy, včetně přípravných prací odpracovali členové klubu 2100 brigádnických hodin a stavba trvala asi jeden rok. Ze stavby dráhy se nedochovala žádná fotodokumentace.

Dráha byla pětiproudá, 23 m dlouhá s jednou klopenou zatáčkou 45 stupňů. Základ dráhy tvořila plocha z dřevotřískových desek na které byly připevněné dřevěné nosníky. Na nich byla položená vozovka z překližky. Povrch dráhy byl hladký, nejprve natřený latexem, později byl přelakován epoxidovým lakem. Vodiče byly z měděného stínění. Závodníci si mohli zvolit napětí v rozsahu 6 - 16 V, po dvou voltech. Start i vypínání dráhy bylo automatické. Průjezd modelů cílem snímaly fotobuňky, kola byla počítána krokovými voliči z telefonní ústředny. Počet ujetých kol na jednotlivých drahách se zobrazoval pomocí dvoumístných digitronů (číslicové výbojky) na pultu rozhodčího a pro závodníky na velké světelné tabuli, ke které časem přibyla další, na které bylo vyhodnocené celkové pořadí závodu. Časy v rozjížďkách se měřily na elektromechanických stopkách. Pro tehdejší způsob závodů, kdy se obvykle jezdilo na 5 x 10 kol to bylo dokonalé zařízení, které bez poruch sloužilo po celou dobu provozu dráhy.

V osmdesátých letech s příchodem rychlých modelů s výkonějšími motory a karoseriemi doplněnými spoilery, přestala dráha svými parametry vyhovavat. Byla rozebrána a prodána klubu modelářů v Jablonném v Podještědí, kde je po úpravách v provozu dodnes. ( video ze stěhování dráhy )