Porsche 917 se zapsalo do automobilové historie nejen svými výsledky na závodních tratích, ale také hlavní rolí ve slavném filmu LeMans se Steve McQueenem. Z výsledků stojí za připomenutí výkon posádky Helmut Marko a Gijs van Lennepje, která v LeMans 1971 ujela za 24 hodin 5 335 km a tento rekord vydržel až do roku 2010. Další výkon stojící za připomenutí, je rekord v průměrné rychlosti na okruhu 355 km/h, kterého dosáhl Mark Donohue v srpnu 1975 s typem 917/30. Porsche 917 existovalo ve čtyřech verzích. Typ 917 K byl krátká verze určená pro technické silniční okruhy. Typ 917 LH byla dlouhá verze určená pro rychlé okruhy. Typy 917/10 a 917/30 byly postavené pro závody Can-Am Challenge Cup (kanadsko-americký putovní pohár). Závodní kariéru končily vozy Porsche 917 v Evropě v závodech seriálu Interserie.

Porsche toužilo po vítězství v závodě 24h LeMans. Když to nevyšlo s třílitrovým typem 908, začalo stavět výkonější vůz. V roce 1968 postavilo závodní oddělení Porsche pod vedením Ferdinanda Piëcha budoucí legendu okruhů, typ 917. Zrodil se nejkrásnější závodní automobil všech dob, jehož tvary a vyvážení všech proporcí najdou jen stěží konkurenta. Koncepce vozu byla shodná s typem 908. Váha byla soustředěná do těžiště vozu a řidič byl posazený hodně dopředu. Lehký podvozek byl svařený z hliníkových trubek a pro úsporu váhy byly použity i další exotické materiály, například vinuté pružiny byly titanové. Motor také vycházel z motoru v typu 908, jen mu konstruktér Hans Mezger přidal další čtyři válce. Plochý 12ti válec s obsahem 4,5 litru a výkonem 580 k byl chlazený vzduchem. Vzduch byl do prostoru motoru vháněný velkým ventilátorem, který byl umístěný nad motorem. Později se zvýšil objem motoru na 5 litrů a výkon stoupl na 630 koní. U vozů postavených pro seriál CanAm bylo k motoru přidáno turbo a výkon se zvýšil na 1.000 - 1.500 koní. Karoserie byla laminátová a měla odnímatelnou záď, která byla ve dvou verzích. Krátká s velkým přítlakem pro technické okruhy a dlouhá s menším přítlakem pro dlouhou rovinu v LeMans. Vůz vážil 800 kg a dosahoval rychlosti 354 km/hod.

V dubnu 1969 bylo připraveno potřebných 25 vozů pro homologaci a mohlo se začít závodit. Jízdní vlastnosti dlouhé verze byly ale tak špatné, že s ní tovární piloti odmítali jezdit. Porsche hledalo příčiny nestability při vysokých rychlostech. O vyřešení tohoto problému kolují různé historky. Třeba, že si jeden mechanik všiml toho, kde jsou na karoserii nalepené mouchy a podle toho se záď vozu upravila, nebo že mechanikům stáje Johna Wyera, se kterou Porsche spolupracovalo, došla trpělivost, pilou odřízli dlouhý zadek karoserie a bylo po problému. Porsche na aerodynamice spolupracovalo s francouzskou firmou SERA a pro rok 1971 připravily novou verzi "dlouhé" karosérie pro závod v Le Mans. S tímto typem zajel při kvalifikaci na 24 hodin nejrychlejší čas Jackie Oliver. Na rovince Hunaudieres jel rychlostí 386 km, ale závod nedojel pro technickou závadu. Dlouhá verze Porsche 917 závod v LeMans, pro který byl vůz postavený, nikdy nevyhrála. Pro rok 1972 se změnila pravidla, Porsche opustilo vytrvalostní závody a soustředilo se na seriál CanAm.

Porsche vyhrálo MS vytrvalostních závodů (World Sportscar Championship) v roce 1970, když vyhrálo 9 závodů z deseti. 24h Daytona, 1000 km Brands Hatch, 1000 km Monza, Targa Florio, 1000 km Spa-Francorchamps, 1000 km Nürburgring, 24h LeMans, 6h Watkins Glen a 1000 km Österreichring. V roce 1971 vyhrálo Porsche mistrovství světa podruhé, když zvítězilo v osmi z deseti závodů. Vozy řídila řada pilotů. Derek Bell, Helmut Marko, Hans Herrmann, Richard Attwood, Jo Siffert, Brian Redman, Pedro Rodríguez, Leo Kinnunen, Hans Herrmann, Vic Elford, Gérard Larrousse, Jackie Oliver,...
S vozy CanAm jezdili v USA  Mark Donohue, George Follmer, Hurley Haywood, Charlie Kemp, Peter Gregg,...

LeMans 1970 je jediný film natočený především o automobilových závodech a jeho děj všichni známe. Proto přidám jen pár zajímavostí o natáčení. Pro mladší jedno upozornění. Ve filmu nejsou použité žádné triky, nebo počítačové animace. Pro film byly použité dokumentární záběry ze závodu 1970, které byly natáčené přímo na trati. Porsche 908 vybavené kamerou se závodu zúčastnilo. Dotáčené záběry jsou pořízené také na okruhu v LeMans, který si filmový štáb na několik měsíců pronajal. Dotáčené záběry jedoucích vozů nejsou uměle zrychlené, vozy jezdily skutečně vysokou rychlostí. Havárie jsou také skutečné, jen ve vozech nikdo neseděl. Vůz, který měl nabourat byl řízený na dálku z jiného závodního vozu, ve kterém kromě řidiče seděl "operátor" bourajícího auta. Jak bylo náročné řídit RCéčko v měřítku 1:1 vysokou rychlostí a narazit ve správném místě do svodidel je těžké si představit. Film s extrémní snahou po autentických obrázcích měl na svědomí herec Steve McQueen. McQueen měl dobré poradce, například Stirlinga Mosse a nebyl jen dobrý herec, ale byl také dobrý řidič. Při přípravě na filmovou roli závodníka si udělal skutečnou závodní licenci a se soukromým Porsche 908 dojel na druhém místě v závodě 12h Sebring. Také do závodu 24h LeMans 1970 byl přihlášený s Jackie Stewartem, ale pojišťovna ho odmítla pojistit pro příliš velké riziko. Pro účely filmování startovalo pouze jedno auto s kamerou, Porsche 908 s posádkou H.Linge a J.William. Závod dojeli, ale nebyli klasifikováni, protože často stáli kvůli výměnám filmu v kameře.

Natáčení mělo začít už v roce 1969, ale když si filmaři prohléhli prostředí, zjistili, že se natáčet nedá. Boxy byly ošklivé, na trati se hodně prášilo a pro noční natáčení byla příliš velká tma. Natáčení se proto muselo o rok odložit. Před závodem 1970 přijel filmový štáb o pár týdnů dřív a k velké radosti pořadatelů postavil nové depo, nabarvil boxy a zlepšil osvětlení na trati. Během závodu bylo natočeno 76 kilometrů dokumentárních záběrů. Pro dotáčení hraných scén si filmaři pronajali okruh. Při dotáčkách musela vypadat trať a okolí jako během závodu. Akce to byla veliká. Byli najmutí závodní jezdci, mechanici, pořadatelé, policisté, novináři a diváci na tribunách. Velký problém byl například nedostatek much, kterých bylo při závodě hodně, ale při dotáčkách z neznámého důvodu chyběly. Aut bylo během natáčení zničeno také hodně, některé plánovaně, některé neplánovaně. Došlo také na vážná zranění. Závodník David Piper těžce havaroval s Porsche 917 a přišel o nohu. Jako náhradu dostal celosvětový výdělek z prvního dne promítání filmu. Také natáčení havárie s výbuchem (foto v úvodu) bylo napínavější, než mělo být. Vůz explodoval dřív než kaskadér odběhl dostatečně daleko a utrpěl popáleniny. Výroba filmu se stále protahovala a mnoho lidí připravila o nervy, ale v červnu 1971 měl film konečně úspěšnou premiéru.

Modely Porsche 917 K vyrábí italská firma NSR v několika verzích, podle závodů, ve kterých vozy startovaly. Jsou to dva typy modelů, které se liší v detailech. Jeden s klasickou karosérií, druhý má na karoserii zadní spojlery. Kompletní modely se dodávávají v průhledné výstavní krabičce. Modely jsou také jako "white kit" (bílé), vhodné pro stavbu odlišné varianty. Karoserie je z odolného plastu, který snáší nárazy, barva je odolná proti poškození. Modely jsou dobře zpracované s kvalitně provedenými detaily a perfektním potiskem. Podvozek má střední tvrdost, držák motoru je typ Sidewinder (souběžně se zadní osou). Podvozky a držáky motorů se dodávají také jako samostatné díly v několika tvrdostech. Osy jsou ocelové, zadní ložiska (futra) jsou mosazné. Přední i zadní disky jsou hliníkové, přišroubované k ose červíkem. Motor je typ Shark 21, čelní převod 32 zubů je kovový, mosazný pastorek má 11 zubů. Ostatní rozměry jsou uvedené v tabulce.

Model byl otestovaný na slabě namazané dřevěné autodráze. Jelo se s modelem vyndaným z krabičky. Model bez úprav jede dobře a v zatáčkách je stabilní. Pro závody na domácích autodráhách nejsou tedy nutné žádné úpravy. Pro závody na velkých dráhách je potřeba vyměnil motor za výkonější, model dovážit a odstranit náhradní kolo, které je pod karosérií.