Závodní vůz Porsche 908 byl navržený v roce 1968 Helmuthem Bottem (podvozek) a Hansem Mezgerem (motor) pod vedením šéfa závodního oddělení Porsche Ferdinanda Piëcha. Vůz byl původně navržený jako uzavřené kupé, které mělo mít nízký odpor vzduchu na rychlých tratích. V roce 1969 byl vůz přestavěný na lehčí otevřený spyder 908/2. V roce 1970 byla představená poslední verze, kompaktní typ 908/3, který byl navržen pro silniční okruhy typu Targa Florio a Nürburgring. Porsche 908/3 ale nemělo dlouhou závodní kariéru, protože byla zastíněná o hodně slavnějším typem Porsche 917. Následující popis typu 908 je pouhou zkratkou, protože jeho historie je obsáhlejší a znalcům se omlouvám za nepřesnosti.

V závodě 24h LeMans byl vůz Porsche 908 LH nejblíž vítězství v roce 1969. V poslední hodině byly v čele závodu dva vozy. Ford GT 40 č.6 s posádkou Jacky Ickx / Jackie Oliver a Porsche 908 č.64 s posádkou Hans Herrmann / Gérard Larrousse. Při poslední zastávce v boxech nasadily oba týmy do vozů své nejlepší jezdce. Ickx a Herrmann byli ve stejném kole a dělilo je od sebe 10 vteřin. Porsche mělo problémy s brzdami a Ford měl problémy s výfukem, takže šance byly vyrovnané. V dramatickém finiši se Ickx a Herrmann opakovaně předjížděli. Dojezd do cíle byl ale špatně načasovaný a projeli cílem minutu před vypršením času, proto museli jet ještě jedno kolo. V posledním kole předstíral Ickx ztrátu výkonu pro nedostatek paliva a nechal Herrmanna jet prvního na rovině Mulsanne Straight. Vyšší rychlost při jízdě v závěsu za Herrmannem využil k předjetí na konci 5 km rovinky a vedení si udržel až do cíle. V cíli od sebe vozy dělila vzdálenost asi 100 metrů.

Pro závodní sezónou 1970 postavilo Porsche 11 vozů verze 908/3. Vůz byl navržený speciálně pro klikaté tratě Targa Florio a Nürburgring, na kterých byla dobrá ovladatelnost důležitější, než hrubá síla motoru. Aby toho bylo dosaženo, byla většina hmotnosti soustředěna do těžiště vozu. Motor byl chlazený pouze vzduchem, nebyl proto potřeba ani velký chladič. Také přední a zadní převisy byly minimální. Výsledkem práce byl tvarově velmi jednoduchý vůz s hladkou a lehkou karosérií. Motor s převodovkou byl uprostřed. Proto musel být řidič posazen téměř mezi přední kola a pedály byly umístěné daleko před osu kol. Podvozek byl prostorový rám svařený z hliníkových trubek. Rám byl natlakovaný plynem, kterým se zjišťovaly případné praskliny. Vůz poháněl třílitrový plochý osmiválec s výkonem 360 koní, maximální rychlost byla 275 km/h. Váha vozu byla pouhých 545 kg a poměr výkonu k hmotnosti byl 1k /1,5 kg. Vůz se výborně řídil v zatáčkách silničních tratí.

Při svém prvním nasazení v roce 1970 získalo Porsche 908/3 vítězství ve dvou závodech, pro které bylo navrženo. Vyhrálo závody Targa Florio a Nürburgring. Po změně pravidel se Porsche na konci roku stáhlo z mistrovství světa. Závodní kariéra 908/3 ale neskončila, protože vozy byly prodány soukromníkům a závodily úspěšně po další desetiletí. Některé byly vybaveny přeplňovaným 2,1 litrovým šestiválcem, který měl o 200 koní více, než měl původní osmiválcový motor.

Na fotografiích je depo týmu Porsche před startem závodu Targa Florio 1970. Vůz s číslem 40 řízený posádkou Leo Kinnunen a Pedro Rodriguez dojel na druhém místě. Závod vyhrál vůz s číslem 12, který řídila posádka Jo Siffert a Brian Redman. Za pozornost stojí "živá" svodidla kolem trati. Při 200 kilometrové rychlosti vozů to musel být silný zážitek.

Modely Porsche 908 vyrábí italská firma NSR v mnoha verzích, podle závodů, ve kterých vozy startovaly. Jsou to dva typy modelů, které se liší v detailech. Klasická "placka" z roku 1970 a typ z roku 1971, který má na karoserii zadní spojlery. Kompletní modely se dodávávají v průhledné výstavní krabičce. NSR dodává také modely s barevnou karoserií bez potisku a "white kit" (bílé), které jsou vhodné pro stavbu odlišné varianty modelu. Karoserie je z odolného plastu, který snáší nárazy, barva je odolná proti poškození. Modely jsou dobře zpracované s kvalitně provedenými detaily a perfektním potiskem. Podvozek má střední tvrdost, držák motoru je Sidewinder (souběžně se zadní osou). Podvozky a držáky motorů se dodávají také jako samostatné díly v několika tvrdostech. Osy jsou ocelové, zadní ložiska (futra) jsou kvalitní mosazné. Přední i zadní disky jsou hliníkové, přišroubované červíkem s vnitřním šestihranem. Motor je typ Shark 21, čelní převod 32 zubů je kovový, mosazný pastorek má 11 zubů. Ostatní rozměry jsou uvedené v tabulce.

Model byl otestovaný na slabě namazané dřevěné autodráze. První test se jel s modelem vyndaným z krabičky. Model bez úprav jede dobře a v zatáčkách je stabilní. Pro závody na domácích autodráhách nejsou tedy nutné žádné úpravy. Pro závody na velkých dráhách se vyměnil motor za Shark 46 a váha se zvýšila na 80 gramů. Na pneu NSR Supergrip je model stabilní a rychlý. Daniel Hameta drží s takto připraveným modelem rekord v kategorii Classic časem 5.864 sec.