2.4 hodin - 22.8.2020 - Česká Lípa (Z.J.)  
Čtvrtý ročník vytrvalostního závodu týmů "2.4 hodin" se jel na rozdíl od minulých závodů s modely GT. Pro změnu kategorie jsme se rozhodli ze dvou důvodů. První důvod byl problematický výkon "malých" motorů při dlouhých závodech. Druhým důvodem byla současná popularita kategorie GT (sportovní vozy). Závod jsme vypsali pro "smíšenou" kategorii modelů GT (GT1 a GT3), protože modeláři v okolí mají většinou modely GT1. Pokud budeme za rok pořádat pátý ročník závodu, pojede se pravděpodobně už jen s modely GT3. A nyní k vlastnímu závodu. Na startu bylo pouze 6 dvoučlenných týmů. Pozvali jsme sice dost modelářů, ale letní termín účasti modelářů příliš nepřeje. I přes slabší účast se dal očekávat kvalitní a dramatický závod, protože všichni závodníci se už cítí na českolipské dráze jako doma.

Závod začal pátečním tréninkem. Ladila se autíčka, okoukávalo se nastavení modelů a kecalo. Byl to nejteplejší den v letošním roce a ani klimatimatizace si s vyhřátou půdou nedokázala poradit. Všichni jezdili v tréninku rychlé a celkem vyrovnané časy, takže pro závod nebyl žádný horký favorit. Složení posádek bylo většinou tradiční, ale dva týmy jely v novém složení a dva závodníci jeli vytrvalostní závod poprvé. Favoritem byl vítězný tým ročníku 2019 Jiří Hameta a Květa Mašita. Rado Johan s Laco Koterbou vyhráli závod v roce 2018 a Martin Kumičak s Martinem Veselým se zlepšují závod od závodu. Gérard Caupéne jel s Tomášem Mitscherlingem s modelem GT3. Další týmy už byly nové. Eva Jarošová s Vláďou Kuchařem měli předem zajištěné tituly nejstarší posádky, nejlepší smíšené posádky a nejlepší domácí posádky. Navíc jejich výkony v tréninku napovídaly, že by mohli závod i vyhrát. Zdeněk Jaroš s Pavlem Wasserbauerem tvořili také nový tým a pro Pavla to byl první vytrvalostní závod v kariéře. Přistupoval k tomu sice s mírnými obavami, ale velmi zodpovědně a přijel z Prahy před závodem několikrát trénovat. Páteční trénink skončil v pozdních nočních hodinách a všiml jsem si, že s přibývajícími roky se stále snižuje spotřeba destilátů, ale možná za to mohlo vedro :-)

V sobotu nám počasí přálo o trochu víc. Bylo zataženo, občas sprchlo a na dráze bylo snesitelné teplo. Závodit se začalo v deset hodin, kvalifikací na 2x1 minutu, ve které se soutěží o součet nejlepších časů na jedno kolo. Kvalifikaci vyhrál tým Jarošová - Kuchař, na druhém místě byla posádka Hameta - Mašita a Jiří Hameta zlepšil rekord dráhy časem 5.836 sec. Třetí skončil tým Jaroš -  Wasserbauer a další posádky startovaly ve skupině "B". 

Závod probíhá tak, že každá skupina odjede jednu 36 minutovou jízdu a v polovině jízdy se závodníci týmu vystřídají. Po odjetí celé jízdy se vystřídají skupiny. Po první jízdě byla v čele překvapivě posádka Jaroš - Wasserbauer s náskokem pěti kol na favority Hameta - Mašita. Na třetím místě byl tým Veselý - Kumičak před domácí dvojicí Jarošová - Kuchař. Pořadí po první jízdě uzavíraly týmy, které startovaly s modely GT3.

V polovině závodu se na prvním místě stále držel tým Jaroš - Wasserbauer, ale už jen s náskokem dvou kol na tým Hameta - Mašita. Dalo by se říct, že Pavlovi začínal nečekaně dobrý výsledek svazovat ruce :-). Na třetím místě byli domácí Jarošová - Kuchař o pět kol před týmem Veselý - Kumičak.

O vítězi v závodě rozhodla třetí jízda, ve které zkušený tým Hameta - Mašita vyrovnanou jízdou předjel o 10 kol dvojici Jaroš  - Wasserbauer. Pavel se hodně snažil, ale snažil se možná až příliš a nedokázal se při jízdě uvolnit. Na třetím místě to doslova vřelo, protože domácí Jarošová - Kuchař měli po 3x36 minutách jízdy stejně kol, jako tým Veselý - Kumičak.

Před poslední jízdou už bylo o vítězi prakticky rozhodnuto, mohla to změnit jen případná technická závada. Ale dvojice Hameta - Mašita je tak zkušená, že se chyb nedopouští a už jen udržovali vedení. Také posádka Jaroš - Wasserbauer jen udržovala svoje postavení. Na vedoucí tým ztráceli příliš mnoho a na třetí tým měli dostatečný náskok. O třetím místě rozhodla dráha. Jarošová - Kuchař jeli poslední jízdu na prostřední modré, Veselý - Kumičak jeli na krajní zelené, která je náročnější a ztratili 4 kola. Týmy Koterba - Johan a Caupéne - Mitscherling, které startovaly s modely GT3 skončily na pátém a šestém místě. Modely GT3 jsou výrazně pomalejší a s GT1 nemohou srovnatelně soutěžit.

Když jsme se trochu vydýchali a uklidnili, začala konečná fáze závodu na kterou se všichni těšíme. Alenka připravila tentokrát vyhlašování výsledků opravdu velkolepě, včetně slavnostních fanfár. Po závodě jsme jako obvykle poseděli, popili a při tom probírali všelijaké automodelářské i jiné problémy. Myslím, že mohu objektivně napsat, že to byl celkem vydařený závod, který probíhal v přátelské atmosféře a že jsme se všichni dobře pobavili.

Jako obvykle přidám na závěr pár osobních poznámek. Budou se týkat lidí z "našeho spolku", kteří nejsou automodeláři, ale bez kterých by bylo obtížné závody pořádat. Alenka Kuchařová našla tentokrát chvilku volného času a funkci ředitelky závodu a barmanky zvládla s profesionalitou, kterou získala při celoživotní práci s malými dětmi. Seděl jsem vedle ní chvíli při závodech a pozorovali jsme dění na dráze. Při tom jsem poznamenal, že my automodeláři jsme jak malé děti. Alenka se usmála a odvětila, že jsme lepší než malé děti, třeba proto, že se dokážeme sami dojít vyčůrat. Já bych k tomu ještě dodal, že zatím... Druhý člověk, který toho při přípravě závodu hodně odnese je Barbora a to "odnese" je možné brát doslova. Je to ona, která nám nanosí ceny pro vítěze, piva, limonády, maso na guláš a všechny další věci potřebné pro pořádání závodů (a odmlouvá při tom jen vyjímečně :-). Poslední, ale velmi důležitý člověk je Karel, bez kterého by bylo pořádání závodů téměř nemožné. Kamarádi modeláři, zkuste se zamyslet, jestli znáte někoho, kdo nikdy nejel dráhovým autíčkem a přesto dokáže sedět ve vedru hodiny a hodiny u pultu časoměřiče a řídit závod ? A chtěl bych vás upozornit na jednu důležitou věc. Ano, někdy Karel udělá při řízení závodu chybu, je jen člověk a už také není nejmladší. Ale mohu vás ujistit, že je při řízení závodu (vypínání dráhy) naprosto nestranný. Nemá v povaze někoho protěžovat, ani domácí (to jsme v našem klubu nedělali nikdy). Také ve chvíli, kdy vypíná dráhu netuší, kdo vlastně vypadl, protože neví, koho je to autíčko. Tak se prosím na Karla, až se někdy příště splete, nerozčilujte, protože by nám mohl říct "něco od srdce" a odejít. A navíc, všichni tři to dělají úplně zadarmo, jen za trochu vděku a stravu :-)