Šestihodinovka Revúca - potřetí a naposledy ? - 1.6.2019 (Z.J.)
8.ročník vytrvalostního závodu týmů 6-hodinovka se konal v Revúci 1.června na Den dětí, což byl velmi vhodný termín :-). Závodilo se na klubové autodráze "Minimaranello", která je osmiproudá a dlouhá 42,5 metru. Dráha je rychlá a dobře se na ní jezdí, ale v letošním roce byla příliš namazaná, což závod trochu zpomalilo. Proto se asi najel v závodě menší počet kol, než v loňském roce. Pořadatelé zajistili tradiční oběd, řízek s bramborovým salátem. V letošním ročníku se podařilo obsadit plný počet osmi týmů z klubů MRC Česka Lipa, SRC Brno, SRC Martin, MK Zubří, MK Púchov a MAC Revúca. Týmy byly složené z dobrých závodníků a tak se dal očekávat kvalitní a napínavý závod.

Tři týmy byly tříčlenné, pět týmů startovalo ve dvojici. Domácí klub si chtěl pojistit šanci na vítězství nasazením nejrychlejších závodníků Rado Johan / Miro Bokor / Laco Koterba ml. do jednoho týmu. Závodníci z klubu SRC Brno utvořili dva týmy ve složení Luboš Pazdera / Lukáš Prchal a Jaroslav Švanda / Jiří Eliáš. Další týmy byly "smíšené". Laco Koterba z Revúce startoval s Evou a Zdeňkem Jarošovými z klubu MRC Česká Lípa, další tým tvořil Martin Kumičak z Púchova a Jaro Ivan z Revúce. Zdeněk Zajíček z České Lípy startoval s domácím závodníkem Vojtou Kudlákem. Jan Oktábec a Libor Bílek nastoupili za tým "Active Diesel" a osmý tým byl z klubu SRC Martin a skládal se z nastupující generace automodelářů Peťo Juríka, Michala Peťka a Adama Kučery.

Po drobných zmatcích s elektronikou a měřením časů začal závod kvalifikací na 2x1 minutu, ve které jde o dosažení nejrychlejšího času na jedno kolo. Kvalifikaci vyhrál tým "důchodců" (v součtu 205 let) Koterba/Jaroš/Jarošová, když Laco Koterba jako týmová jednička zajel v posledním kole kvalifikace čas 7.145 vteřiny. Dosažený čas je rekord kvalifikace na šestihodinovku, podle nových pravidel závodu s "malým" motorem. Dosažené časy rozhodly o výběru drážek a postavení posádek na startu. Při závodě se závodníci střídali po 15 minutách. Na každé drážce (barvě) se jelo 45 minut, rozdělených do tří částí. Člen týmu, který nezávodil, nasazoval, proto nebyl u dvoučlenných posádek žádný čas na odpočinek.

Průběh závodu byl dramatický. Po prvních dvou jízdách byl v čele domácí tým Johan/Bokor/Koterba ml. s náskokem 3 kol před dvojicí Pazdera/Prchal z Brna. Brněnský tým se ve třetí jízdě dostal do vedení, které ale neudržel a v polovině závodu se na první místo vrátil domácí tým, který vedení postupně navyšoval až konce závodu. Domácí tým dokončil závod ve dvojici, protože jeden člen týmu musel ze závodu před koncem odstoupit. I na dalších místech se pořadí měnilo. Na třetím a čtvrtém místě se střídaly týmy Koterba/Jarošová/Jaroš s druhým týmem z Brna Švanda/Eliáš a jednou se na třetí místo dostal i tým Zajíček/Kudlák, který ale poté odpadl z čela závodu pro technické problémy. Pořadí na třetím a čtvrtém místě se stále střídalo, odstupy byly malé, ale v závěru závodu se na třetím místě definitivně usadil tým důchodců Koterba/Jarošová/Jaroš. Na čtvrtém místě dojela posádka Švanda/Eliáš. Páté místo obsadila posádka Kumičak/Ivan, šestí dojeli Oktábec s Bílkem, předposlední byla dvojice Zajíček/Kudlák a na posledním místě skončili mladí modeláři z Martina Jurík/Peťko/Kučera.
Výsledky 6-hodinovky jsou na webu klubu Revúca pod záložkou "preteky"

Celý závod proběhl klidně a v poměrně přátelské atmosféře bez hádek. Některé posádky byly spokojené, někteří byli spokojení méně. Třeba Zdeněk Zajíček, který sám absolvoval cestu v autě dlouhou 2x700 km a odpadl pro problémy s motorem byl po závodě hodně smutný. Ale takové už je závodění, někdy to jde dobře, někdy to stojí za prd :-).
Následovalo vyhlášení výsledků a předání pohárů (na připravené diplomy Laco zapomněl, asi je bude předávat dodatečně). Po závodě Eva tradičně prohlásila, že "už nikdy" šestihodinovku nepojede, ale to ona říká pokaždé. Já bych řekl "uvidíme", protože rok je pro nás až moc dlouhá doba. Ale pokud budeme za rok startovat, tak na nás čeká velká změna a to budou pneumatiky. Jak už všichni víme, tak pneu F15 už nebudou a nás čeká hledání náhrady...

Na závěr si dovolím přidat pár osobních a modelářských poznámek. Přípravě modelu a tréninku jsme tentokrát věnovali dostatek času a výsledek se částečně dostavil. Nejrychlejší čas v kvalifikaci a snesitelné třetí místo v závodě. Do Revúce jsme přijeli týden před závodem a zúčastnili jsme se hodinového závodu s Hondou. Kvůli deštivému počasí jsme museli omezit naplánované výlety do okolí, tak se dostalo jen na společenské návštěvy u kamarádů Laca a Rada. Laco nám předvedl sbírku modelů Ferrari a velmi hezkou zahrádku. U Rada jsme obdivovali akvarijní rybičky, velikou sbírku vyhraných pohárů a krásný výhled z terasy na okolní kopce. Také vzpomínám na moc dobrý dort, který nám nabídla paní Johanová (stále se mi sbíhají sliny, když si na něj vzpomenu). Z turistických atrakcí jsme stihli jen světoznámé Muránské sysle :-). Většinu času jsme ale chodili na dráhu trénovat a ladit model. Výsledky z tréninků byly povzbudivé, naše týmová jednička Laco zajížděl s pomalejším tréninkovým autíčkem bez problémů časy pod 7,30 vteřin na kolo a i Eva, která si s dráhou v Revúci moc nerozumí, zajela občas dobrý čas kolem 7,50 vteřin. Dráha byla během tréninků namazaná tak akorát a je škoda, že se pořadatelé nedali přesvědčit a před závodem dráhu přimazali. To pro nás znamenalo drobné změny na vyladěném modelu a zpomalení asi o tři desetiny na kolo. V přípravě na závod jsem se potýkal s problémy nestálé výkonnosti motorů NSR. Pro závod jsem připravoval 6 motorů Shark 40. Po zaběhnutí byly dva motory nepoužitelné, točily pod 30 tisíc a ampérový odběr kolísal. U dalších dvou motorů při zajíždění v modelu kolísaly otáčky mezi 38-33 tisíci a jen dva motory měly stálý výkon a otáčky. S jedním jsme odjezdili všechny tréninkové jízdy a odrovnala ho až čerstvě namazaná dráha, s druhým jsme odjeli závod. Motor točil před závodem 39.000 ot. a odebíral 0,35A na 12V. Po závodě klesly otáčky na 35.500 a ampérový odběr kolísal mezi 1 - 2,5 A. Uhlíky byly sjeté asi o polovinu, kolektor byl relativně čistý, ale byla v něm drážka. Podle zachycených poznámek ostatních závodníků se zdá, že jsem problémy s motory neměl sám. Zdá se, že jsou způsobené přílišnou tvdostí uhlíků, protože u typu Shark 30, kde jsou uhlíky měkčí se takové problémy neobjevují.