Závody začaly pátečním tréninkem, který se protáhl do pozdních nočních hodin. Už při tréninku bylo zřejmé, že Rado Johan z Revúce přijel
na závod dobře připravený. Také domácí "veteráni" Eva Jarošová a Vladimír Kuchař jezdili hodně rychle. Jirka Hameta a Květa Mašita
ze Slaného, kteří byli na našem pohárovém závodu poprvé, měli s přípravou modelů víc práce, ale i jejich autíčka se postupně zrychlovala.
Loňský vítěz Zdeněk Zajíček byl trochu zdravotně indisponován, ale protože je to ještě "mladý kluk", dalo se předpokládat,
že v sobotu problémy překoná.
K závodu bylo přihlášených 16 závodníků, což je maximální kapacita dráhy a tak bylo v sobotu depo opravdu naplněné. Závod začal 2 minutovou
kvalifikací, ve které se soutěží o nejlepší čas na jedno kolo. Kvalifikaci vyhrál Rado Johan časem 6.32 sec. před Evou Jarošovou 6.38 sec.
Třetí byl Patrik Aulický 6.43 sec. a první čtveřici doplnil Standa Němeček s časem 6.54 sec. Zklamáním byl výkon držitele
absolutního rekordu naší dráhy Vítka Zedníčka, který skončil v kvalifikaci až na 11. místě a jeho dosažený čas nebudu raději uvádět :-).
Podle časů se závodníci rozdělili do skupin pro krátký závod.
První závod na 4x5 minut vyhrála o jedno kolo domácí Eva Jarošová před Standou Němečkem. Na třetí místo postoupil z druhé
skupiny obhájce loňského vítězství Zdeněk Zajíček a čtvrtý skončil se ztrátou tří kol na Evu Rado Johan. Nejhůř dopadl Patrik Aulický, který
klesl po krátkém závodu ze třetího až na 7. místo. Po první části závodu byla polední přestávka, ve které jsme doplnili energii domácím gulášem
(vařila Eva) a čerstvě upečeným jablečným štrůdlem (pekla Alenka).
Do druhé náročnější části závodu na 4x10 minut jsme tedy startovali všichni řádně posilnění a v dobré náladě. Výsledky se ještě odhadnout nedaly,
ale počet možných vítězů se už zmenšoval. Vypadalo to, že se bude rozhodovat mezi Jarošovou, Johanem, Němečkem a Zajíčkem, ale klidně mohl
dopředu poskočit i někdo z druhé skupiny, protože 40 minut je dlouhý závod a odstupy mezi závodníky byly po první části minimální.
Favoritka Eva Jarošová předvedla bezchybný výkon s minimem vypadnutí. Z její jízdy na krajních dráhách by se mohli poučit i zkušenější závodníci.
Druhý horký favorit Rado Johan se po guláši uklidnil a předvedl rozvážnou, ale velmi rychlou jízdu na všech dráhách.
Loňský vítěz Zdeněk Zajíček podlehl v závěru nervozitě, což vedlo k několika zbytečným vypadnutím, které ho v celkovém součtu připravily
o lepší výsledek. Standa Němeček měl opět "technické" problémy (tentokrát puchýř na ukazováčku :-) a propadal se pořadím až na konečné 9. místo.
Největší "skokan" druhé části závodu byl Jirka Hameta, který ze třetí skupiny postoupil až na čtvrté místo.
Protože se výsledky obou závodů sčítaly, nebylo o celkovém vítězi rozhodnuto do poslední vteřiny. Rado Johan sice smazal během 40 minut
tříkolový náskok Evy a měli na konci shodně 522 kol, ale přesně se to spočítat během jízdy nedalo, protože se sčítají nejen celá kola,
ale i ujeté metry. Všichni tedy očekávali sčítání výsledků s velkým napětím. Konečný součet dopadl tak, že o pouhých 4,2 metru vyhrál
Rado Johan z Revúce, před domácí Evou Jarošovou. Tak těsný výsledek v závodě, který trvá hodinu je opravdu obdivuhodný.
Třetí dojel Zdeněk Zajíček se ztrátou 6 kol na vítěze a na čtvrtém místě dojel Jiří Hameta, který předstihl svého kolegu Květu Mašitu
o jedno kolo. I na dalších čtyřech místech byly rozdíly malé, proto se dá na závěr konstatovat, že závod byl vyrovnaný a napínavý.
A přidám jednu zajímavost. Pořadí na prvních 11 místech by zůstalo stejné i v případě, že by se výsledky závodů nesčítaly a celkové pořadí
by určil pouze hlavní závod.
Vyhlašování výsledků se ujala Alenka Kuchařová a za potlesku rozdala ceny a diplomy.
Vítěz Rado Johan dostal velkou Becherovku a již druhý skleněný hranol pro vítěze pohárového závodu.
(poznámka pro Rada: "Rado, už máš dvě skleněné kostičky, to už ti stačí, příště jsem na řadě já" :-)
Při předávání druhé ceny bylo velké holčičí objímání, myslím, že Alenka celý závod Evě fandila. Zdeněk Zajíček, který skončil třetí,
po závodech konstatoval, že je s umístěním spokojený. Čekal, že v konkurenci, která se sešla dopadne hůř.
Podle ohlasů po závodě byli snad spokojeni všichni a pokud někdo jezdil špatně, tak má nyní celý rok na přípravu.
Doufám, že se na konci roku 2019 sejdeme na třetím ročníku závodu Den Veteránů.
|
Na závěr bych chtěl poděkovat několika důležitým lidem, bez kterých by závody nebyly. Především Evě, která vydělává peníze na autíčka
a pořádání závodů, protože jenom z důchodů by jsme to dělat nemohli :-) Také Alence Kuchařové, která již svou přítomností potěší všechny
přítomné modeláře. Nejen že dohlíží na jejich stravu a dodržování pitného režimu, ale modeláři v její přítomnosti dokonce vypínají hrudník
a zatahují bříška. Poděkování patří také Ing. Karlu Musilovi, který (představte si to) sedí za pultem časoměřiče už od roku 1974.
A nesmím zapomenout na naší "neviditelnou" členku Barboru, která musí nanosit veškeré potřeby pro pořádání závodů, od benzínu na mytí dráhy
až po maso na guláš.
|
