První mistrovství světa pod hlavičkou mezinárodní automodelářské organizace ISRA (International Slot Racing Association) se uskutečnilo ve dnech 28.7. - 2.8.1992. Závod byl naplánovaný jako mistrovství Evropy, ale protože účastníci byli téměř ze všech kontinentů, byl závod prohlášen za mistrovství světa. Závodilo 86 modelářů s 290 modely z ČSFR, Francie, Holandska, Itálie, Jihoafrické republiky, Lotyšska, Německa, Nového Zélandu, Španělska, Švédska, USA a Velké Británie. Autodráha Mini Racing Clubu Česká Lípa byla v budově OV Svazarmu a měla tyto parametry: délka 40 m, 8 jízdních pruhů, 5 zatáček a karusel, rozteč drážek 130 mm, povrch černý, hladký, vodiče z měděného plechu.

Osobních vzpomínek na závody se mnoho nedochovalo, protože většinu už smazal čas. Pro pořadatele to byl velmi náročný týden. Prostory autodráhy, depo pro závodníky a klubovna nebyly určené pro tak velký počet závodníků, ani pro závody, které včetně tréninku trvaly sedm dní. Depo bylo rozšířeno o přilehlou chodbu, ale i tak byli závodníci hodně stěsnáni. Navíc bylo celý týden horké letní počasí a i když byla autodráha v suterénu historické budovy, která měla metrové zdi z pískovce, bylo na dráze velké vedro. V klubovně a baru bylo také stále narváno, jídlo a pití se muselo průběžně doplňovat, protože "uživit" 100 lidí nebylo jednoduché. Nejhorší byly záchody v budově Svazarmu, které měly v té době klasickou "socialistickou" úroveň. Prostory dráhy, depa a záchody jsme průběžně uklízeli, aby byla zachovaná alespoň trochu slušná úroveň. Většina závodníků se chovala ohleduplně jak k pořadatelům, tak i k sobě navzájem, ale našlo se i pár lidí s horším chováním, kteří pořadatelům práci znepříjemňovali.

Pořadatelů na tak velký podnik nebylo mnoho. Na prvním místě to byl iniciátor závodu Ing. Vlado Okáli z Bratislavy, který kontaktoval a pozval závodníky, napsal propozice, vytvořil seznam reprezentantů ČSFR a v průběhu závodu vykonával funkci ředitele mistrovství. Práce to nebyla jednoduchá, protože se v té době používala většinou poštovní, nebo telefonická komunikace a horkou technickou novinkou byl fax. Ing. Jan Vaníček z Hradce Králové měl funkci hlavního rozhodčího a společně s Ing. Karlem Musilem, který obsluhoval počítač, měli velkou zásluhu na plynulém průběhu závodů. Eva Jarošová zastávala všechny funkce, které byly potřeba, od slavnostního předávání cen až po uklízení záchodů. V baru se její dvě dcery Martina a Barbora staraly o prodej a zásobování. Zdeněk Jaroš dělal také vše, co bylo potřeba, od střídání rozhodčího Jana Vaníčka, až po noční úklidy dráhy a depa. Kromě toho připravoval pro sebe a Evu modely. Jejich závodění se ale stalo rychle podružnou věcí, protože na něj vzhledem k pořadatelským povinnostem nezbýval čas. Proto ani nestartovali ve všech kategoriích a dosažené výsledky tomu také odpovídaly.

Samotná kapitola byla příprava programů pro počítač na řízení a vyhodnocení jednotlivých závodů. Je potřeba zdůraznit, že v té době nebylo používání počítačů běžné a ani tak jednoduché, jak je dnes obvyklé. Aby to bylo "pestřejší" tak se každá kategorie jela jiným způsobem. Ing. Karel Musil napsal pro každý závod zvláštní program. Programy se musely psát v jazyce „basic“ a ve strojovém kódu. Napsané programy se nahrály na magnetofonovou kazetu a před každým závodem se potřebný program nahrál do paměti mikropočítače Didaktik Gama, který byl připojený k dráze. Průběh závodu se zobrazoval na televizních monitorech a po ukončení závodu byla okamžitě vytištěna výsledková listina. Závody probíhaly bez problémů, až do doby, kdy v průběhu jednoho závodu zedníci, kteří pracovali na opravě budovy, vyrazili na dráze pojistky, což byla pro závod fatální událost, protože počítač neměl žádnou paměť a tak se závod musel odstartovat znovu.

Mistrovství bylo finančně zabezpečené ČSMoS (modelářským svazem) a firmou JURAWELD s.r.o. svařovací technika. Na základě předem zpracovaného a schváleného rozpočtu obdržel klub od ČSMoS dotaci ve výši 35.000 Kč. Dotace byla použita na nákup cen a proplacení nákladů pro reprezentanty a rozhodčí. Broušené poháry pro osm nejlepších závodníků v každé kategorii udělal Mirek Šostek. Reprezentantům bylo proplaceno startovné, cestovné, stravné a ubytování. Zahraniční účastníci mistrovství a ostatní závodníci z ČSFR si platili vše sami. Společné ubytování bylo zajištěné v hotelu RYTMO Česká Lípa, kde se konal i závěrečný večírek.

Pravidla pro reprezentaci ČSFR zpracoval na základě pověření automodelářskou komisí Ing. Vlado Okáli.
Podle těchto pravidel byli nominováni reprezentanti v jednotlivých kategoriích.
F1/32 - Petr Gbelec, Petr Ilgner, Jaroslav Švanda, Pavel Hora, náhr. Michal Radkovič, Zdeněk Chleborád
SP/32 - Michal Radkovič, Jaroslav Švanda, Jaroslav Reček, Jiří Karlík, náhr. Jiří Míček, Vladimír Horký
G 12 - Jiří Míček, Vladimír Horký, Michal Radkovič, Jaroslav Reček, náhr. Vlado Okáli, Jaroslav Švanda
ES/24 - Michal Radkovič, Jaroslav Reček, Vlado Okáli, Zdeněk Chleborád, náhr. Petr Gbelec, Zdeněk Jaroš
PR/32 - reprezentace nebyla určena

1. den - pondělí 27.7. - volný trénink
Oficielně začínalo mistrovství v úterý 28. července, ale někteří závodníci přijeli do České Lípy již v pondělí 27.7. Dráha byla otevřená od rána od 8 hodin a celý den byl volný trénink. Při přípravě autodráhy jsme poprvé vyzkoušeli nový způsob mazání dráhy, nastříkáním zředěného medu po celé ploše autodráhy. Do té doby bylo zvykem, že si před jízdou mazal dráhu každý závodník podle svého. Bylo to pro nás tak nové, že nám nedošlo, že jsou mazáním postříkané také vodiče a že bez jejich omytí autíčka nebudou jezdit.

2. den - úterý 28.7. - trénink a zahřívací závod
Od 8.00 do 19.00 hodin probíhal organizovaný trénink. Závodníci se průběžně zapisovali k účasti na tréninku, který měl časově omezené jízdy, aby se při trénování dodržovalo střídání a dostalo se na každého. Večer v 19 hodin odstartoval první "zahřívací" závod, ve kterém se mohlo startovat s libovolnou kategorií modelu. Závodu se zúčastnilo 40 závodníků a vyhrál Jozef Lapčák, druhý byl Jan Limpach a na třetím místě dojel Ján Kasanický.

3. den - středa - 29.7. - kategorie G12 Endurance
G12 byl model v měřítku 1/24 s produkčním (plechovým) podvozkem a motorem Gr.12 s feritovými magnety a strojně motanou kotvou X12. Model měl lexanovou karoserii podle vozů skupiny C (prototypy LeMans). Karoserie musela být nabarvená podle vzoru skutečného auta. Nejčastěji použité podvozky byly Eurotoy a VOKI Spyder. V modelech převládaly motory MURA X12, karoserie byly od firem Betta a Parma. Domácí tým Eva a Zdeněk Jarošovi startoval s modelem Porsche 956 Repsol s podvozkem Parma Flexi a motorem Koford. Jejich model s ručně malovanou karoserií s logem Repsol byl vyhlášený jako nejhezčí model na startu.

Kategorie G12 byla vypsaná pro dvoučlenné týmy. Startovalo 43 týmů (86 závodníků) a byla to nejvíc obsazená kategorie mistrovství. Kvalifikace se jela na 1 minutu pro oba závodníky (každý 30 sec. ) a počítal se celkový počet ujetých kol. Podle výsledků kvalifikace byli závodníci rozděleni do 6 skupin. Všichni jeli stejně dlouhý závod na 8x10 minut. Závod byl sponzorovaný firmou Parma a stal se významným také přítomností majitele a presidenta firmy Parma Ken MacDowwella.

Kvalifikaci vyhrál tým Jozef Miškolci / Jozef Lapčák, kteří ujeli 11,38 kol, ale v závodě skončili až na 42. místě. V závodě zvítězil tým Vladimír Horký / Jaroslav Reček. Na druhém místě, se ztrátou 6 kol skončil tým Dave Gick / Tim Tyler. Třetí byl o dalších 6 kol tým Perry Dekker / Jan Limpach, kteří měli jen malý náskok před týmy na čtrvrtém a pátém místě. Domácí tým Eva Jarošová / Zdeněk Jaroš obsadil 18. místo.

4. den - čtvrtek - 30.7. - kategorie ES/24
ES/24 (Eurosport) byl model v měřítku 1/24 s volným podvozkem a motorem. Model měl lexanovou karoserii podle vozů skupiny C (prototypy LeMans) a karoserie mohla mít libovolné barevné provedení. Podvozky byly většinou z ocelového plechu, nebo kombinované ocel/mosaz. Motory byly libovolné, většinou to byly motory Gr.27, nebo Set-up (stavebnice) s kobaltovými magnety a kotvou s vinutím 26 a 28 AWG. U modelu byly určené pouze rozměry: délka, šířka a světlost. Závod kategorie ES/24 byl sponzorovaný firmou BASF.

V této rychlé a prestižní kategorii startovalo 67 závodníků a závodilo se postupovým (vyřazovacím) způsobem. Všichni závodníci jeli kvalifikaci na 1 minutu, ze které se počítal nejlepší čas na jedno kolo. 1.-4. závodník postoupil přímo do 1/2 finále, 5.-8. závodník postoupil přímo do 1/4 finále. Ostatní jeli rozjížďky na 8x2 minuty, ze kterých postoupilo 28 nejrychlejších do 1/4 finále, které se jelo na také na 8x2 minuty. Ze 1/4 finále postoupilo už jen 12 nejrychlejších do 1/2 finále, kde doplnili čtyři přímo postupující. 1/2 finále se jelo na 8x3 minuty a 8 nejrychlejších postoupilo do finále. Finále se jelo na 8x5 minut a vítězem se stal závodník, který najel nejvíc kol.

V kvalifikaci na 1 minutu byl nejrychlejší Jan Kasanický s časem 4.290 sec., druhý byl Dave Gick 4.372 sec. a třetí místo obsadil Grant Chapman 4.401 sec. Domácí Zdeněk Jaroš zajel čas 4.481 sec. a postoupil přímo do 1/4 finále. Eva Jarošová se vzhledem k vytížení s organizací závodu nedokázala soustředit a zajela pouze 5.218 sec.
1/2 finále na 8x3 minuty opanoval Dave Gick 299 kol, druhý byl Vlado Okáli 287 kol a třetí skončil Mark Harrison 282 kol. Domácí Zdeněk Jaroš skončil v 1/2 finále předposlední a Eva Jarošová vypadla už ve 1/4 finále.
Ve finále na 8x5 minut se opakovalo na prvních místech pořadí z 1/2 finále. Dave Gick najížděl v každé jízdě nejvíc kol a v závodě zvítězil. Vlado Okáli dojel druhý a třetí skončil Mark Harrison.

5. den - pátek - 31.7. - kategorie PR/32
PR/32 byl model v měřítku 1/32 s produkčním (plechovým) podvozkem a motorem MURA X12 s feritovými magnety. Model měl lexanovou karoserii podle cestovních a GT vozů s libovolným barevným provedením. Kromě rozměrů modelu byl předepsaný také jednotný typ zadních pneumatik.

V kategorii PR/32 startovalo 30 závodníků. Všichni jeli kvalifikaci na 1 minutu, ze které se počítal nejlepší čas na jedno kolo. Podle časů se závodníci rozdělili do skupin po osmi pro "finálovou" jízdu na 8x3 minuty, kterou jeli také všichni. Závod sponzorovala firma Ing. Vlada Okáliho - VOKI.

V kvalifikaci na 1 minutu byl nejrychlejší Jan Ekman s časem 5.596 sec. Druhý byl Remco van Waay 5.603 sec. a třetí byl Dave Gick 5.656 sec. Závod byl dramatický a výsledky na prvních místech byly velmi těsné. Zvítězil Dave Gick, druhý byl o jedno kolo Paolo Trigilio. Třetí dojel Josef Hensl a stejný počet ujetých kol měl i čtvrtý Willem Int Veld a také Jan Limpach, který byl pátý. Rozdíly mezi těmito závodníky byly jen několik metrů.

6. den - sobota - 1.8. - kategorie SP/32
SP/32 byl model v měřítku 1/32 s volným podvozkem a motorem. Model měl lexanovou karoserii podle prototypů skupiny C (LeMans), nebo sportovních vozů GT, karoserie mohla mít libovolné barevné provedení. Podvozky byly většinou z ocelového plechu, nebo kombinované ocel/mosaz. Motory byly libovolné, většinou to byly motory Gr.27, nebo Set-up (stavebnice) s kobaltovými magnety a kotvou s vinutím 27 a 28 AWG. U modelu byla určená pouze šířka, světlost a typ zadních pneumatik. Kategorie byla sponzorovaná firmou JK Products.

V této nejrychlejší "malé" kategorii startovalo 60 závodníků a systém závodu byl opět jiný a celkem složitý. Kvalifikaci na 4x1 minutu jeli současně čtyři závodníci na prostředních dráhách. Každé kolo bylo měřené a pro postup se počítal nejlepší čas na jedno kolo. První čtyři závodníci postoupili přímo do 1/2 finále, závodníci na 5.-8. místě postoupili přímo do 1/4 finále. Ostatní závodníci jeli první kvalifikační rozjížďku na 8x2 minuty. Z této rozjížďky postoupilo prvních 24 závodníků do 1/4 finále. Ostatní závodníci jeli druhou kvalifikační rozjížďku na 8x2 minuty, ze které postoupili už jen čtyři nejrychlejší do 1/4 finále. Tím se doplnil počet závodníků ve 1/4 finále na 32, pro zbylé závodníky závod skončil. Čtvrtfinálové jízdy se jely na 8x3 minuty a do 1/2 finále postoupilo 12 nejrychlejších, kteří doplnili čtyři závodníky, kteří postoupili přímo z kvalifikace. 1/2 finále se jelo na 8x3 minuty a osm závodníků postoupilo do finále na 8x5 minut.

V kvalifikaci zajelo 9 závodníků čas pod 6 vteřin. Vyhrál Vladimír Horký časem na jedno kolo 4.798 sec. Druhý byl Paolo Trigilio - 4.801 sec., třetí byl Dave Gick - 4.820 sec. a čtvrtý čas měl Willem Int Veld - 4.843 sec. Tito čtyři závodníci postoupili přímo do 1/2 finále. Mark Harrison, Geoff Mitchell, Jaroslav Reček a Jan Limpach postupovali do 1/4 finále.
Finále bylo opravdu velmi napínavé. Dave Gick vedl od začátku až do konce, ale docházelo často k těsným soubojům mezi Gickem, Limpachem, Trigiliem a Okálim. Diváci tleskali závodníkům ve stoje mezi jednotlivými jízdami. Dave Gick závod vyhrál, druhý skončil Jan Limpach o půl kola před Paolem Trigiliem a Vladimírem Horkým.

7. den - neděle - 2.8. - kategorie F1/32 a vyhlášení výsledků
Mistrovství končilo závodem polomaket F1/32. Model F1 měl libovolný podvozek, ale motor musel být umístěný kolmo na zadní osu. Motory byly libovolné, většinou to byly motory s kobaltovými magnety. Karoserie musela být nabarvená podle skutečných vozů F1. U modelu byla určená šířka 68mm a světlost 0,8mm a byly předepsané rozměry a barva pneumatik.

K závodu bylo přihlášených 50 závodníků. Systém závodu byl stejný jako u kategorie SP/32. Kvalifikace naznačila převahu britských závodníků, kteří obsadili první tři místa. Nejrychlejší byl Geoff Mitchell 5.078 sec., druhý George Kimber 5.117 sec. a třetí Charlie Gooding 5.182 sec. Britští závodníci opanovali i finálovou jízdu, ve které se čtyři umístili na prvních pěti místech a mezi ně se probojoval pouze Michal Radkovič, který skončil druhý. Závod F1 byl sponzorovaný firmou Betta.

Po slavnostním vyhlášení výsledků a předání pohárů nejlepším závodníkům, mistrovství světa k velké úlevě pořadatelů skončilo. Závěrečný večírek v hotelu Rytmo už byl nad naše síly a šli jsme se po týdnu vypětí a ponocování raději vyspat. Ale z doslechu víme, že večírek byl celkem povedený a bujarý.

Poznali jsme mnoho zajímavých a sympatických lidí z celého světa, ale akce to byla opravdu náročná. Pro nás, jako pořadatele netrvalo MS jen těchto popsaných sedm dní. Před akcí jsme museli pro účastníky zajistit ubytování, nechat udělat upomínkové skleničky a poháry pro vítěze, nakoupit občerstvení, připravit dráhu a počítačové programy a průběžně celý týden zajišťovat úklid. Po skončení zpracovat a rozeslat výsledkové listiny, zajistit články v novinách, udělat vyúčtování pro ČSMoS a mnoho dalších věcí. Všechna uznání, kterých se nám po závodech dostalo, patří také Ing. Vlado Okálimu, Ing. Janu Vaníčkovi a Ing. Karlu Musilovi, bez kterých by první automodelářské Mistrovství světa nebylo.

Eva a Zdeněk Jarošovi

kompletní výsledky           fotografie ze závodu