Když technika modelů pokročila ve vývoji a autíčka dokázala jezdit na autodráze i delší dobu bez závady, zrodily se automodelářské pohárové závody. Na rozdíl od veřejných závodů, ve kterých závodník startoval se čtyřmi modely, se pohárové závody jezdily jen s jedním modelem, ale na delší dobu. V českolipském klubu to byl hodinový závod jednotlivců s modely cestovních vozů v měřítku 1/24. Nazýval se Rallye Česká Lípa a závodilo se o putovní pohár OV SSM. První ročník závodu se pořádal na konci roku 1973 ještě na tříproudé dráze a byl to poslední závod, který se na této dráze jel. Prvního závodu se zúčastnilo 13 modelářů a 10 z nich startovalo s modelem auta Ford Capri RS, který byl v té době mezi modeláři oblíbený. Závod vyhrál českolipský závodník Jaroslav Bureš. Bylo to jeho první vítězství ze tří v řadě, po kterých získal putovní pohár do trvalého držení. Další ročníky, až do roku 1981 se už konaly na nové pětiproudé dráze. Poslední hodinový závod se jel po delší přestávce způsobené stavbou nové osmiproudé dráhy až v roce 1988. V tomto období ustupovala obliba maket a začínaly se pořádat závody jiného typu s rychlými polomaketami.

Během hodinového závodu ujelo autíčko vzdálenost přibližně 15 kilometrů a to byl pro tehdejší modely velký výkon. Protože převažovalo používání sériových motorů Mabuchi, byl spálený motor nejčastější závada v průběhu závodu. Výhodu měli modeláři, kteří dokázali pomocí příbuzných v zahraničí, nebo "vexlováním" získat valuty a za ty potom sehnat kvalitní elektromotorek, například americký motor "MURA". Méně šťastní a chudší modeláři se snažili upravovat motorky Mabuchi za 55 Kčs. Těm šikovnějším se po čase dařilo upravovat motory na slušnou úroveň. Úpravy se obvykle skládaly z přemotání a vyvážení kotvy, zalepení a obroušení magnetů, z výměněny čela motoru, kolektoru, uhlíků, kluzných ložisek za kuličková atd. Také vývoj podvozku modelů byl výrazný. Podvozky sletované z drátů postupně nahradila šasí vybroušená z ocelového plechu.

Z "hodinovky" se postupně stal známý závod, kterého se zúčastňovali závodníci mnoha klubů. Od roku 1975 byl pro doplnění programu přidán půlhodinový závod s modely cestovních vozů v měřítku 1/32. V letech 1973 - 1988 se odjelo sice jen devět ročníků hodinovky, ale omluvou může být to, že členové klubu postavili v tomto období dvě nové autodráhy. Výhra domácího závodníka byla prestižní nutností a tak se pouze jednou podařilo vyhrát "přespolnímu" závodníkovi. V roce 1978 to byl Pavel Hrabal z Prahy 2. Nejšťastnějším vítězem byl Vlastimil Daněk. Podařilo se mu zvítězit sice jen jednou, v roce 1977, ale o vítězství usiloval už v několika předchozích ročnících. V roce 1974 skončil na 3.místě, v roce 1975 na 4.místě, v roce 1976 na 2.místě a teprve v roce 1977 se dočkal vítězství, které náležitě oslavil. Bohužel tento výborný modelář a kamarád předčasně zemřel v roce 1996 ve věku 38 roků. Nejúspěšnější byl domácí závodník Jaroslav Bureš, který zvítězil třikrát po sobě. V roce 1973 (na tříproudé dráze) a v letech 1974 a 1975. Domácí Eva Jarošová vyhrála dvakrát. Poprvé v roce 1979 a podruhé v roce 1981, kdy o jejím vítězství nad Zdeňkem Langrem rozhodlo po hodinové jízdě jen několik metrů. Poslední hodinovku v roce 1988 vyhrál za českolipský klub Zdeněk Chleborád. Závod se jel na nové osmiproudé dráze a byla to nejlépe obsazená hodinovka v historii. Závodu se zúčastnilo 23 závodníků z České Lípy, Jablonného v Podještědí, Ústí nad Labem, Liberce, Prahy 6, Prahy 7, Trutnova a Nové Paky.

Téměř po třiceti letech jsme v roce 2017 navázali na historii tohoto závodu. Pod změněným názvem "Hodinovka" jsme uspořádali závod komerčních modelů cestovních aut v měřítku 1/32. Byl to první závod na "domácí" autodráze, kterého se zúčastnilo 12 závodníků z Revúce, Prahy, Jihlavy, Jablonného v Pod. a domácího klubu. Obnovený závod vyhrál Mirek Šostek. Výsledky a komentář je na stránce Hodinovka